Tvrz Křepenice se nachází na okraji stejnojmenné obce. Historie tvrze Zdejší panství získal v roce 1580 Jakub Krčín z Jelčan. Do čtyř let zde vyrostla pohodlná renesanční rezidence. Po jeho smrti v roce 1604 připadla tvrz Petru Vokovi z Rožmberka. Od něj je vzápětí koupil Zdeněk Popel Lobkowicz. Až do roku 1933 byly majitely osoby z rodu Lobkowiczů a Schwarzenberků. V roce 1933 kupili tvrz MUDr. Rudolf Chodounský a MVDr. Pišvejc. Za druhé světové války byla tvrz zabrána pro jednotky SS a sloužila jako cvičiště. Po roce 1948 zabralo tvrz JZD. V současné době opět patří Chodounským a pomalu se vzpamátovává ze své dlouhé devastace. Podoba tvrze Obdélníkový půdorys areálu tvze je vymezen hradební zdí s nárožními stavbami, bývalými baštami. Tři ze čtyř se dochovaly, čtvrtá byla přestavěna na hospodářské stavení. V severozápadní nárožní budově se nachází brána s bývalým padacím mostem. Vstup do tvrze byl po 70 m dlouhém mostě. Hlavní obytnou stavbu představuje patrová budova čtvercového půdorysu s jehlancovou střechou. Uvnitř se dochovaly části původní dispozice, renesanční klenby a malované trámové stropy. V případě ohrožení mohla okolí tvrze zatopit voda. Křepenická tvrz je v soukromých rukou a prozatím je nepřístupná. Za návštěvu v okolí stojí zejména zřícenina větrného mlýnu v Příčovech. Dále můžete navštívit zříceninu hradu Ostromeč nebo zámek Radíč. Ubytování naleznete na Nové Živohošti nebo v Sedlčanech.

Zajímavý barokní zámek ve Smilkově je místní dominantou. V polovině 14. století tu stála tvrz, podle níž se psali zdejší vladykové ze Smilkova. Jeden z majitelů, Václav ze Smilkova, také podepsal stížný list v roce 1415 proti upálení Mistra Jana Husa. Na zdejší smilkovské tvrzi se vystřídala řada majitelů. Historie zámku Koncem 17. století za Talmberků byla tvrz přestavěna v dvoukřídlý barokní zámek. Roku 1724 jej získal František Karel Pacellius u Aldersheimu. Za něho byla zbořena zvonice kostela, která stávala v Arneštovicích u školy, a dal vystavět věž v průčelí kostela. Zařídil při kostele fundační kaplanství a právě jemu patří znak v zámecké chodbě na stropě. Smilkov i Petrovice zdědil jeho příbuzný Jan Jindřich Bissingen, který zvelebil zdejší panství. Přikoupil roku 1750 Heřmaničky a Dědkov, založil v Arnoštovicích špitál a také zajistil příjem faráře. Zámek byl několikrát přestavěn. Koncem 18. století vznikla kolem sídla hodnotná barokní zahrada. Roku 1873 koupil celý statek "Chabrus" (společnost z Prahy) a od Chabrusu ji převzal roku 1874 JUDr. Mořic Likawetz, advokát v Praze. V roce 1930 koupil zdejší panství pražský továrník F. Kořán. Po roce 1945 zámek sloužil jako domov důchodců, po roce 1989 se stal předmětem dosud neukončených restitučních sporů, kdy chátrá budova i zámecký park a objekt není veřejnosti přístupný. Dispozice zámku Zámek ve Smilkově je patrová dvoukřídlá budova s půdorysem písmene L a s představeným dvouramenným schodištěm u dvorního průčelí východního křídla. Před zámkem stojí regotizovaná kaple sv. Anny. Zámek obklopuje rozlehlý park, terasovitě upravený jako italská zahrada, který se táhne až k rybníku. V parku je pozoruhodný barokní teatron z roku 1750 zdobený alegorickými sousošími od L. Wildmana a Tomáše Hatláka. Teatron představoval unikátní terasovou zahradní kompozici divadelního charakteru. Nedaleko odsud si můžete prohlédnout zbytky tvrze Martinice, přejít přes kamenný most přes Mastník u Martinic nebo Ubytování najdete v nedalekých Voticích, kde je k vidění také židovský hřbitov.

Skalní útvar se nachází asi 4,2 km jihovýchodně od Svratky, při turisticky značené cestě ze Svratky do Křižánek. Význačný skalní útvar budovaný migmatitickými rulami byl vypreparován z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Skupinu tvoří tři skalní bloky stupňovitě odsazené po svahu a oddělené cestou. Nejvyšší útvar nad cestou dosahuje výšky 25 m. Na vrcholové plošině vzniklo procesem zvětrávání 8 skalních mís, z nichž největší má průměr 87 cm a hloubku 30 cm. V lidovém podání jim byl připisován umělý původ a kultovní funkce. Pod skalami jsou na svazích rozvlečené suťové pokryvy porostlé vegetací mechů, lišejníků a bylinného podrostu lesního typu. Na jednu ze skal vede značená odbočka, která poskytuje částečnou vyhlídku víceméně západním směrem.

Vltava je nejdelší česká řeka. Pramení na Šumavě a vlévá se u Mělníka do Labe. Celková délka Vltavy je 430,2 km. Povodí má plochu 28 090 km2. Průměrný průtok u ústí činí 149,9 m3 za sekundu. Do Prahy Vltava vtéká z jihu přes území Zbraslavi a opouští jí na severu přes území Suchdola. Délka toku na území Prahy je 30,9 km. Neužším místem jejího toku je Modřanská úžina, kde má šířku toku 40 m a nejširším je Štítkovský jez, kde má šířku 330 m. Na území Prahy do Vltavy ústí zleva řeka Berounka a devět potoků, a zprava čtrnáct potoků. Vytváří zde dvě slepá ramena. Jedno na Zbraslavi zvané Krňov a druhé na území Bubenče, zvané Malá Říčka. Oba břehy současně jsou spojeny mosty a lávkami na 18 místech. Obtéká několik ostrovů, z nichž ostrov Kampa je vytvořen umělým náhonem zvaným Čertovka. S pomocí několika jezů a plavebních komor je Vltava využívána především pro osobní dopravu. Vltava vytváří na svém toku Prahou jedinečné přírodní scenérie a malebná nábřeží. Řeka Vltava je vyhledávána i rybáři a slouží i pro rekreační účely.