Jedlová (774 m) je dominanta Lužických hor, tyčící se nad městečkem Jiřetín pod Jedlovou. Především díky rozhledně, která stojí na jejím vrcholu a jež je jednou z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších u nás. Její osud je velmi pestrý. Smutné mezidobí je orámované krásným začátkem a ještě krásnější současností. Byla otevřena roku 1891 a o její výstavbu se zasloužil, podobně jako u většiny rozhleden té doby, turistický spolek. V tomto případě jiřetínská sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy. Současně byl vedle věže zprovozněn hostinec, který zde nechal postavit majitel panství kníže Kinský. Rozhledna se velmi rychle stala cílem mnoha turistů. Nebylo divu, protože stavba je to opravdu krásná a výhled, který nabízí je ještě krásnější. Je to 23 metrů vysoká masivní věž, vystavěná z kamene. Je zakončena cimbuřím, nad nímž se zvedá ještě dřevěná věžička, která kryje schodiště, které má 122 stupňů. V minulosti na rozhledně bývala umístěna lucerna, která v noci usnadňovala místním orientaci. Po Druhé světové válce zanikla turistická chata a v důsledku toho začal i úpadek rozhledny. Na začátku 90.let kdy byla již v havarijním stavu ji zachránil podnikatel Josef Krejčí, který ji po opravě společně s turistickou chatou znovu zprovoznil. Při krásné viditelnosti nabízí neopakovatelný pohled na hraniční horský pás od Sněžky až po Klínovec. Je otevřena celoročně.

Barokní kaple sv. Kateřiny stojí ve svahu vrchu Lísek, asi 3 km severovýchodně od Počátek. Přesný vznik kaple není znám, pravděpodobně souvisí s historií starobylých lázní svaté Kateřiny, které se zde nacházely. Písemně je doložen v polovině 16. století. Tehdy menší poutní kostel léty zchátral a na počátku 18. Století byl téměř na zboření. V roce 1730 je kaple přestavěna v barokním slohu do dnešní podoby s krovem v podobě husarské přilbice a se dvěma menšími věžičkami. Tato přestavba je připisována architektu K.I.Dienzenhoferovi. V průběhu 19. století byla kaple několikrát opravována, při jedné z oprav byla nalezena destička s datací 1587. V letech 1937-1938 dostala kaple novou krytinu, šindelová střecha byla vyměněna za měděnou. V roce 2001 proběhla další rekonstrukce.

Zlín je statutární město a centrum Zlínského kraje. Rozkládá se mezi zlínskou vrchovinou a Hostýnskými vrchy po obou stranách říčky Dřevníce a je s více než 80 tisíci obyvateli průmyslově-kulturním centrem regionu. Díky svému pozdějšímu rozvoji a výstavbě, harmonicky vsazené do krásného přírodního prostředí, zůstává ojedinělým příkladem architektury a urbanismu 20. století.První písemná zmínka pochází z roku 1322, kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Město bylo sídlem majitelů panství a poklidně se rozvíjelo. Ač do konce 19.století se Zlín nelišil od okolních valašských vesniček. Zlom přišel a ž z průmyslovou revolucí. Důležitý byl především rok 1894, kdy sourozenci Baťovi založili svoji slavnou obuvnickou firmu. Rychlý rozvoj firmy přinesl potřebu dalších pracovníků a proto byly stavěny nové domy.. V této době byla dostavěna železnice spojující Otrokovice se Zlínem a Vizovicemi. Vyrostly ještě strojírny a gumárny a řada dalších průmyslových odvětvích. Do města se přistěhovalo hodně obyvatel, především z chudého Valašska ale i ze Slovácka a Hané, na jejichž rozhraní se Zlín nachází. V Letech 1910–1938 se počet obyvatel zvýšil na desetinásobek z 3600 na 38 000. Tomáš Baťa se stal i starostou obce a výrazně se zasloužil o přeměnu Zlína v moderní městské centrum s vynikající architekturou a životním tempem. Svoje postavení si msto udrželo i po tragické smrti Tomáše Bati v roce 1932. Druhá světová válka a následný poválečný komunistický převrat znamenaly konec působení podnikatelské rodiny ve Zlíně. Továrny byly zestátněny a dále působily pod novým názvem Svit. Město samotné bylo přejmenováno na Gottwaldov a udrželo si statut regionálního kulturního i průmyslového centra. V roce 1989 si občané odhlasovali návrat k původnímu názvu města – Zlín. Baťova podnikatelská tradice a vhodná geografická poloha jsou dva hlavní faktory, které podpořily prudký růst podnikatelsko-obchodních aktivit dnes daleko převyšujících republikový průměr.V roce 2000 byla založena Univerzita Tomáše Bati a město se stalo i centrem vzdělanosti v regionu.Svojí typickou architekturou se Zlín stal městskou památkovou zónou moderní architektury. ,Návštěvníci mohou obdivovat radnici, Zlínský mrakodrap, vysoký 77,5 m a bývalé sídlo firmy Baťa, Trantírkův dům či Vili Tomáše Bati. Z historických objektů a expozic lze navštívit zámek, empírová a klasicistní stavba stojí v centru města uprostřed menšího parku. Čtyřkřídlá patrová budova s vnitřním nádvořím. se nachází uprostřed sadu Svobody ve Zlíně. V současnosti zde sídlí Muzeum jihovýchodní Moravy. Dále je ve Zlíně k vidění původně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba v centru města a Muzeum obuvi.V blízkosti je celá řada dalších lákadel. Zajímavý výlet poskytne zámek Lešná se zoologickou zahradou. Milovníkům pravé slivovice by neměla uniknou návštěva nedaleké Vizovice, kde se každoročně pořádá Trnkobraní. Každoročním svátkem každého filmového fanouška je Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, pořádaný ve zlínských ateliérech.

Hřiště se nachází severozápadně od letohrádku Kinských. Vstoupit do něho lze i z této zahrady.