Zbytky skalního hradu Šaunštejn, nazývaného také Loupežnický hrad, leží v překrásné krajině Národního praku České Švýcarsko. Je situován na mohutné pískovcové skále nedaleko Vysoké Lípy. Historie hradu Hrad vznikl asi v polovině 14. století na panství Berků na ochranu České stezky a později plnil roli správního střediska Vatenberky kolonizovaného území. Stal se v polovině 15. století jejich opěrným bodem ve válce tohoto rodu se Saskem a Lužicí. Zklidnění poměrů v oblasti na konci 15. století a upevnění státní správy snížilo vojenský význam hradu, který začal postupně chátrat. Jako pustý je označován někdy od přelomu 15. a 16. století. Po třicetileté válce se zde usadili zběhové a lupiči, proto se mu také začalo říkat Loupežnický hrad. Podoba hradu Hrad je dnes vlastně skalní blok. Vrchní plošina hradu je dlouhá asi 70 metru a 20 metrů široká, tvoří několik bloků, které jsou spojeny můstky a lze na ni vlézt po žebřících, které jsou ve štěrbinách. V severní části je do skály vyhloubena spodní část hlavní věže. Je to nyní malá a hluboká místnost se sedátkem džbánovitého tvaru, která bývala buď cisternou či vězením, případně sloužila jako skladiště. Další dutina ve skalním bloku byla stájí nebo vrátnicí. Z dřevěných objektů se už nic nedochovalo. Tipy na výlet Výlet na Šaunštejn lze spojit s výletem k nedaleké Malé Pravčická bráně, Ptačímu kameni, Vilemínině vyhlídce a Mariině skále. Navštívit můžete i skalní kapli u Všemil nebo akvadukt v Dolní Chřibské. Ubytovat se můžete v Chřibské.

Zámek Jezeří, stojící na svazích Krušných hor, můžeme navštívit v okrese Most, zhruba 12 km jihozápadně od Litvínova, v Ústeckém kraji. Historie zámku Zámek Jezeří byl kdysi považován za jednu z nejvýznamnějších barokních staveb v Evropě. Na místě dnešního zámku stával od 2. poloviny 14. stol. gotický hrad, založený pány ze Rvenic a přestavěný roku 1549 Mikulášem Hochhauserem z Hochhausu na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře získal panství Vilém ml. z Lobkovic, který brzy přikročil k rozšíření objektu. Koncem 17. stol. započal Ferdinand Vilém z Lobkovic přestavbu sídla v barokním slohu. Kulturní význam zámku Konec 18. a začátek 19. stol., období knížat Josefa Františka Maxmiliána a Ferdinanda z Lobkovic, znamenaly pro zámek vrchol stavebního a kulturního rozmachu. Od r. 1802 bylo na Jezeří zámecké divadlo, v němž hrála i řada vídeňských herců. Vznikla také zámecká myslivecká kapela s 22 členy, která dosáhla největších úspěchů pod vedením kapelníka italského původu Josefa Cartellieriho. Kromě ní zde vystupoval i známý pěvecký „eisenberksý“ kvartet a hudební oktet. Na koncerty pořádané v zámeckém parku se pravidelně scházelo množství posluchačů. Jezeří navštěvovali i významné osobnosti, pobýval zde skladatel Ch. W. Gluck a z nedalekých teplických lázní sem zajížděl J. W. Goethe a Ludwig van Beethoven. Součástí areálu zámku bylo i unikátní arboretum s mnoha druhy exotických dřevin, které však bylo z velké části zničeno kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí, jako i jezeřické okolí. Kulturní význam si zámek udržel i počátkem 20. stol. Na konci 30. let, v době ohrožení republiky nacismem, se stalo Jezeří českým centrem. Na zámku se hrály pro veřejnost české hry. V době 2. světové války byl zámek pod nacistickou správou, poslední majitel kníže Max Lobkovic byl vyslancem československé vlády v Londýně. Na Jezeří byl vybudován zvláštní tábor pro prominentní vězně ze spojeneckých armád. Po válce se zámek stal majetkem státu, kde sídlila chvíli československá armáda, později sloužil i jako internát pro hornické učně. V roce 1993 bylo Jezeří v restituci navráceno Lobkovicům. Ti ho však v roce 1996 darovali opět státu, a od té doby je zámek přístupný veřejnosti. V současné době je zámek postupně renovován a konají se v něm různé kulturní a společenské akce. Podoba zámku Zámek Jezeří má půdorys ve tvaru nízkého a širokého písmena H. Zámek, v některých částech dvou, v jiných třípodlažní, má celkem 114 pokojů a přes 130 menších místností a komor. Na koncích západních křídel jsou dvě kruhové věže uzavírající nehluboký dvůr. Po stranách hlavního vchodu do budovy se nachází velkolepý portál s plastikami Atlantů z počátku 18. stol. Jejich autorem je pravděpodobně J. A. Dietz. Nad touto branou se tyčí čtyřhranná věž s hodinami, zvonky a cibulovitou střechou. Na východní straně zámku je kaple Panny Marie Bolestné (1805). V ní visel oltářní obraz Madony od Karla Škréty, který je od 40. let 20. stol. nezvěstný. Nad obrazem visíval krucifix vyřezaný z jediného kusu dřeva. V kapli dříve bývala také železná truhla s relikviemi a harmonium. Zámecké expozice V současné době je pro návštěvníky k dispozici jeden prohlídkový okruh. Zahrnuje část přízemí (kaple, lovecké pokoje, stříbrnice, pokoj alchymisty, sklepení s instalací pohádkových bytostí), prostor reprezentativního schodiště a část patra severozápadního křídla (Kulečníkový sál, Malý sál, pracovna a šatna kněžny). Současné vnitřní zařízení zámku pochází z depozitáře v Roudnici nad Labem a od štědrých dárců, případně je dílem paní kastelánky. K zámku patřil také rozsáhlý park, který však byl zničen ve 20. stol. těžbou hnědého uhlí. Až její útlum započal nové lepší časy pro Jezeří. K dalším památkám, které nalezneme v okolí zámku patří Hraběcí kaple a zaniklá myslivna. Za zmínku stojí též bývalá zámecká vodárna s přehradou na Šramnickém potoce v jezeřských lesích. V okolí zámku je rovněž několik pozůstatků po středověké těžbě železné rudy, např. historická štola u parkoviště. Tipy na výlet Poblíž můžete navštívit zámek Janov a vodní nádrž Janov. V nedalekém Mostě najdete hrad Hněvín, planetárium nebo oblastní muzeum. Ubytovat se můžete v Mostě.

Nádraží Praha Braník bylo uvedeno do provozu v roce 1882 jako stanice na trase Praha – Modřany. Své uplatnění a jakýsi věhlas mezi pražskými vlakovými nádražími, našlo v rekreační dopravě. Právě odtud začal vyjíždět „Posázavský pacifik“ na Čerčany a „expres“ na Dobříš. Vlaky vezoucí těmito směry každý víkend spoustu chatařů, výletníků a trampů.

Hradčany byly založeny nejvyšším purkrabím Hynkem Berkou z Dubé kolem roku 1320 jako samostatné poddané město. Tvořila ho v podstatě zástavba kolem dnešního Hradčanského náměstí, které sahalo až k dnešní ulici U kasáren a které bylo tržištěm. V roce 1375 město rozšířil o dnešní Újezd, Pohořelec a Nový Svět místopurkrabí Aleš z Malkovic. V roce 1420, v době husitských válek, Hradčany zničil požár. Zástavba byla obnovena ve 40. letech téhož století. Zástavbu tvořily především šlechtické paláce a kanovnické domy. V roce 1598 byly Hradčany povýšeny na královské město. 1.6.1784 byly připojeny k Praze. Hradčany dnes de facto tvoří soubor cenných historických a kulturních památek, z nichž nejvýznamnější je Pražský hrad. Sídlo králů, císařů od roku 1918 sídlo prezidentů. Patří mezi nejnavštěvovanější a nejvyhledávanější lokality Prahy.Když král Jindřich Korutanský utekl do Bavorska a na uvolněný trůn nastoupil Jan Lucemburský, vzniklo z iniciativy hradního purkrabího pana Hynka z Dubé malé poddanské městečko jménem Hradčany. Rozložilo se na táhlém hřbetu, vymezeném z jižní strany svahem nad Malou Stranou a na severu Jelením příkopem s potokem Brusnicí. Karel IV. území Hradčan rozšířil připojením Pohořelce, Loretánského náměstí a Nového Světa a celé toto město dal opevnit. Do nového opevnění byl začleněn i Strahovský klášter a část Petřína. Přesto zůstaly nejmenším pražským městem. Za obležení tábority v roce 1420 Hradčany téměř lehly popelem. Největší tragédii přitom zažily při požáru v roce 1541, kdy vyhořely skoro celé. Zůstala stát jen radnice a šest domů. Nová výstavba vyhořelých část pak prosadila renesanční sloh. Od 60. let 16. století tady začíná stavět šlechta své paláce a význam Hradčan, povýšených císařem Rudolfem II. na královské město, začala stoupat. Po bitvě na Bílé hoře se hradčanští měšťané postupně stěhovali do postranních ulic a všechny nejdražší stavební místa obsadili pobělohorští zbohatlíci a katolická církev. V letech 1653-1720 byly Hradčany začleněny do nových barokních hradeb, obepínající celou Prahu. Po barokní výstavbě se pak už charakter Hradčan příliš neměnil, ani ho významně nezasáhla pozdější asanace.