Náměstí Republiky leží na rozhraní Starého a Nového města. V těchto místech vedly městské hradby a vedla tudy cesta na východ, na Kutnou Horu. Začínala zde také Královská cesta. Náměstí neslo název Hybernské náměstí, Kapucínské náměstí. V letech 1870 – 1916 se nazývalo Josefské náměstí, pak do roku 1919 náměstí Františka Josefa I. Název z roku 1919, náměstí Republiky, souvisí se vznikem samostatného Československa v roce 1918. V části německé okupace, v letech 1940 – 1945 bylo přejmenováno na Hybernské náměstí. Náměstí Republiky dnes tvoří důležitou městkou křižovatku mezi Starým a Novým Městem, Josefovem, Holešovicemi, Malou Stranou a Karlínem.  Náměstí Republiky, se původně nazývalo Hybernské, později Josefské podle kapucínského kostela a kláštera sv. Josefa, který tvoří střed jeho východní strany. Klášter byl založen v roce 1630 a krátce nato postaven kostel. Je to jednoduchá stavba bez ozdob, která se nijak neliší od jiných kapucínských staveb. Napravo od kostela je klášterní dům z roku 1833, postavený náhradou za původní klášter ze 17. století, zrušený v roce 1795 a posléze zbořený. Na jeho místě byly v letech 1857-61 postaveny pseudorománské kasárny. Josefský rynek býval místem poutí, stanovištěm cirkusů, zvěřinců a různých atrakcí. 

V obci Bílá můžeme najít zajímavý dřevěný kostel sv. Bedřicha. Kostel byl vystavěn v letech 1873-1874, iniciátorem olomouckým arcibiskupem Friedrichem kardinálem Langratem z Fürstenburgu. Ten se inspiroval podobným modelem vystaveným na světové výstavě ve Vídni. Jako materiál byl použit z okolních lesů. Původní stavba byla menší (14 x 10 x 4-10 m). Roku 1911 byla přistavěna sakristie, kůr a věž. Dnes je kostel jednolodní zalamovaného půdorysu s převýšenou lodí a trámovým stropem. Varhany pocházejí z roku 1924. Střecha i věž je pokryta ručně štípaným šindelem ze smrkového dřeva. Kostel je přístupný v době bohoslužeb.

V malebném údolí Mšenského potoka, pouhých 45 km od Prahy, navštivte historický areál Lázní Mšené. Již od roku 1796 jsou místní rodinné lázně navštěvovány náročnými klienty, vyhledávajícími vedle léčby pohybového aparátu především pohodu, odpočinek a klid. V sedmi rekonstruovaných lázeňských pavilonech naleznete kompletní služby pro vaše zdraví. V Lázních Mšené si odpočinou a zdraví utuží nejen klienti zdravotních pojišťoven, ale na své si přijdou i nároční klienti, kteří naleznou nově opravený Balneo provoz, wellness i další doplňkové služby moderní doby. V příjemném prostředí, s bohatou a stále rozšiřovanou nabídkou léčebných, preventivních a wellness procedur, si můžete léčit nemoci pohybového aparátu i regenerovat tělo a duši.   Historie Mšené Lázně, ležící nedaleko Řípu, byly založeny na panství hraběte Kinského roku 1796. U jejich zrodu stál ředitel Kinského panství Pavikovský. Ten roku 1790 při své pravidelné inspekční cestě po panství trpěl žaludečními problémy. Po napití míšenské vody se mu ulevilo a sám si vyžádal na hraběti Kinském svolení s výstavbou lázní. Hrabě Kinský mu půjčil peníze a tak roku 1796 za pomoci lékaře a mineraloga MUDr. Františka Ambrože Reusse mohl Pavikovský lázně otevřít. V roce 1803 byla postavena výstavná lázeňská budova a byl také objeven nový pramen, nazvaný Rosina studna, po manželce knížete Rose Kinské rozené Harrachové. První pramen se nazýval Karlův. Roku 1849 dal hrabě Kinský lázním k užívání svůj zámeček. Další rozvoj nastal po roce 1910, kdy místní lékař dr. Neubert začal podávat speciální slatinné lázně. Po První světové válce se lázně dostaly do majetku rodiny Tomanovy. Ti provedli rozsáhlou rekonstrukci lázeňského areálu. V té době do lázni jezdila klientela hlavně z řad pražských měšťanů. Tři mšenské prameny postupně ztratily své minerální látky a k léčbě se tak používají slatina.   O lázních   Přírodní léčivé zdroje: slatinná zemina z lokality Vrbka Indikace: nemoci neurologické, nemoci pohybového ústrojí, pooperační a poúrazové stavy a rekondice Léčba: Nemoci pohybového ústrojí, záněty nervů, pooperační stavy, funkční onemocnění páteře, ploténkové syndromy, nemoci z povolání, osteoporózu Procedury: komplexní vodoléčebné procedury, rehabilitace, elektroléčba, fyzikální terapie, relaxace, masáže, parafínové zábaly, čokoládová koupel, čokoládový zábal, dechová cvičení, kryoterapie, elektroléčba, pivní lázeň, plynové injekce , rašelinový zábal, nácvik nových pohybových stereotypů, Träbertovy proudy, vířivé koupele a další. Lázeňské objekty: lázeňské ústavy Říp a Kyselka, lázeňské domy Slovanka, Vítkov, Praděd, Blaník Volný čas: cykloturistika, internetová kavárna, kadeřník, knihovna, kosmetické studio, krytý bazén, kulečník, boccia, ruské kuželky, rybolov, solárium, stolní tenis, turistické trasy, zahrada Zajímavost: secesní pavilon Dvorana je národní kulturní památkou, její autor architekt Letzel se proslavil zejména v Japonsku kapacita: 240 lůžek, 7 apartmánů Kontakt: Lázně Mšené a.s. Lázeňská 62, Mšené-lázně 41119, http://www.msene-lazne.cz

Na pražské Kampě proti severnímu výběžku Střeleckého ostrova stojí seskupení budov mající čp. 503 a 527. Jsou to objekty bývalých Sovových mlýnů. Dle pověsti zde stál v dávné minulosti vůbec první pražský mlýn, který dodával mouku na Pražský hrad. Pověst vypravuje i původu jména. Při kácení mohutného dubu, který musel uvolnit místo pro stavbu mlýna, vylétla ze jeho dutiny sova, v pohanských dobách ke své užitečnosti považovaná za posvátného ptáka. Tato událost byla považována za příznivé znamení a mlýn byl proto nazván Sovím. Skutečné pojmenování je však prozaičtější. Svůj název získala v polovině 16. století, kdy jej vlastnil význačný staroměstský měšťan Václav Sova z Liboslavě. Velkým nepřítelem Sovových mlýnů, když pomineme válečné události, byly oheň a voda. Objekty několikrát vyhořely většinou zásluhou neopatrnosti obsluhy mlýna. Také každá větší povodeň znamenala vzhledem k jejich poloze zkázu. Poněkud lepší situace nastala poté, co byl ostrov kampa zpevněn sutí z vyhořelých malostranských domů při požáru v roce 1541. Zhruba v polovině 19. století se mlýny dostaly do držení rodiny Odkolků. Podnikavý František Odkolek se pustil do velkých stavebních úprav mimo jiné přivedl část mlýnů na parní pohon, z tohoto důvodu byl v roce 1872 postaven vysoký komín, který byl velikou estetickou závadou nádherného malostranského panoramatu. Svůj špatný den měly mlýny z 29. na 30. ledna 1896. Tehdy zde vypukl rozsáhlý požár, zdaleka viditelný. Žár byl tak silný, že začal tát a praskat i led na Vltavě. Škody byly tenkrát nedozírné. Po roce 1913 mlýny odkoupilo od Odkolka město a v roce 1920 byla východní část mlýna zbořena z důvodu regulačních prací na Vltavě. Dlouho byly mlýny v dezolátním stavu až teprve nedávno byly opraveny. Paradoxně práce skončily krátce před povodní v roce 2002. Opravy však provázely i spory s památkáři zvláště se jim nelíbila skleněná kopulka která měla být původně vyšší a měla zde být vyhlídka.