Březiněves, původně jména Březnoves (Březina ves nebo-li Břízova ves) vznikla při staré silnici na Mělník již ve 12. století. Jejími majiteli bývali církevní hodnostáři např. komenda křižovníků svatého Jana s bílou hvězdou v Praze nebo Johanité, ale i soukromníci a mezi nimi například Albrecht z Valdštejna.V roce 1974 byla připojena k Praze a dnes je nejsevernější částí osmého pražského obvodu.

Uhelný trh, do něhož ústí Havelská a Rytířská ulice a ulička V Kotcích, tvořil jihozápadní cíp Havelské čtvrti. Byl pojmenován podle domu, který stával do roku 1807, uprostřed prostranství a v němž byla kovárna a havířská huť, kde se prodávalo dřevěné uhlí. Na jeho místě dnes stojí klasicistní kamenná kašna s plastikami Fr. Xavera Lederrera, kterou věnoval baron Jakub Wimmer k výzdobě Nových alejí, dnešní Národní třídy. Později byla kašna přenesena do Vrchlického sadů a v roce 1951 byla přemístěna sem. Uhelnému trhu se později začalo říkat Zelný trh, protože si tu své stánky zřídili zelináři a květináři a prodávali zde své výpěstky ze zahrad v okolí Prahy. Velké proslulosti si trh kromě široké nabídky potravinářského zboží a zeleniny dobyl svými kuchyněmi pod širým nebem nebo v podloubích zdejších domů. Krátce před polednem se přiřítily různé, né právě vábně vyhlížející kuchařky s nůšemi a obsadily svá tradiční místa. Pomocí pánví, na kterých bylo rozžhavené uhlí, přihřívaly hrnce plné knedlíků se zelím nebo brambor s kyselou omáčkou. Některé měly i pekáče se zaječí pečení, v nabídce nechyběly ani smažené vdolky. Zakrátko se uhelným trhem linula vůně teplého jídla, která by dnes u hygieniků určitě propadla, ceny však byly bezkonkurenční a tak šlo zboží rychle na odbyt. Jídlo se dávalo většinou jen na papír, říkávalo se za dva na dlaň. Uznávanou autoritou byla jistá paní Fróny, která provozovala pět kuchařských výdejních stanovišť. U ní se nedávalo na dlaň, ale jak pamětníci vzpomínají jen do přinesené nádoby. Jejím typickým originálním oslovením bylo: „Né, na ruku nedám, vy čuňata, přineste si nějaký ten střep.“ Zákazníci byly většinou svérázné pražské postavičky flašinetáři, metaři, žebráci a mnoho dalších z těch co měli hluboko do kapsy.

Na vrcholu Chlumu kde proběhla v roce 1866 jedna z nejkrvavějších bitev byla v roce 1899 postavena kovová 25 metrů vysoká rozhledna. Umožňující výhled hlavně po bývalém bojišti a za dobrých podmínek byly vidět i vrcholky Krkonoš. V roce 1987 byla rozhledna zesílena a rekonstruována. Ovšem zanedlouho opět vyžadovala rekonstrukci. Navíc rozhlednu přerostl les a výhled byl omezen. V roce 1999 byla rozhledna prodána společnosti Eurotel. Vež byla rozebrána a ještě téhož roku zde vyrostla nová železná telekomunikační věž o výšce 55,6 metrů s vyhlídkovou plošinou ve výšce 34,8 metrů. Na něj pak vede točité schodiště o 183 kovových schodech. Celá stavba přišla na 14 milionů korun.Přístup na rozhlednu je omezen od dubna do října.

Naproti historickému centru přes řeku se nachází bývalý hřbitov s kostelem Nejsvětější Trojice. Stavba je goticko-renesanční z let 1549-1576. Kostel tvoří obdélná loď s trojbokým presbytářem a sakristií. Na jižní straně najdeme zdobený renesanční portál, na západní pak jednoduchý gotický lomený. Uvnitř se nachází dřevěná intarzovaná kazatelna se znakem M. Huerty (17. století), hlavní tabulový oltář Nejsvětější Trojice, sochy sv. Petra a Pavla  a bronzový epitaf S.L. Montana (1603). Při kostele stojí barokní zvonice z roku 1675 s kaplí v přízemí. Kostel stojí v místě bývalého hřbitova, dnes upraveného na pietní park s náhrobky píseckých osobností. Mezi nimi např. historika A. Sedláčka nebo houslovýho virtuoza O. Ševčíka.