Vltava je nejdelší česká řeka. Pramení na Šumavě a vlévá se u Mělníka do Labe. Celková délka Vltavy je 430,2 km. Povodí má plochu 28 090 km2. Průměrný průtok u ústí činí 149,9 m3 za sekundu. Do Prahy Vltava vtéká z jihu přes území Zbraslavi a opouští jí na severu přes území Suchdola. Délka toku na území Prahy je 30,9 km. Neužším místem jejího toku je Modřanská úžina, kde má šířku toku 40 m a nejširším je Štítkovský jez, kde má šířku 330 m. Na území Prahy do Vltavy ústí zleva řeka Berounka a devět potoků, a zprava čtrnáct potoků. Vytváří zde dvě slepá ramena. Jedno na Zbraslavi zvané Krňov a druhé na území Bubenče, zvané Malá Říčka. Oba břehy současně jsou spojeny mosty a lávkami na 18 místech. Obtéká několik ostrovů, z nichž ostrov Kampa je vytvořen umělým náhonem zvaným Čertovka. S pomocí několika jezů a plavebních komor je Vltava využívána především pro osobní dopravu. Vltava vytváří na svém toku Prahou jedinečné přírodní scenérie a malebná nábřeží. Řeka Vltava je vyhledávána i rybáři a slouží i pro rekreační účely.

Židovský hřbitov v obci Rabí se rozkládá na severozápadním úpatí vrchu na němž stojí hrad Rabí. Založen byl patrně před rokem 1724 a užíván do počátku 20. století. Hřbitov o ploše 728 m2 ohrazuje zeď z lomového kamene a vstupní brána s kamenným portálkem. Dochováno je zhruba 120 náhrobků místy hustě osázené, většinou z bílého vápence. Pocházejí z období od 18. století do počátku 20. století. V horní části u zdi se nachází náhrobek Benjamina, syna Jicchaka Segala z roku 1732. Podle legendy kdo položí na tento náhrobek kamínek tomu se splní jeho tajné přání, musí být však nezištné a nesmí přát nikomu nic zlého. Hřbitov je volně přístupný. Blízký obytný dům čp. 102 býval původně synagogou. Kdy byla založena není známo, sloužila až do 90. let 19. století. V roce 1897 byla přestavěna na obytné účely, čímž byl její interiér definitivně zničen.

Kostel Všech Svatých nacházející se v jihovýchodním nároží Mírového náměstí se poprvé připomíná roku 1235, ale patrně je ještě starší. Kostel dříve býval také součástí městského opevnění. V roce 1480 prošel gotickou úpravou. Jeho gotická věž se poprvé uvádí roku 1341, v letech 1501-1507 prošla úpravou a roku 1584 dostala zděný ochoz. Pozdně gotická stanová střecha pochází z roku 1570 od mistra Valentina Schneidera. Kolem roku 1612 byl kostel prodloužen do dnešní délky a jeho dnešní barokní podoba pochází z přestavby v letech 1718-1719. Stavba je bazilikálního typu s trojbokým závěrem. K bokům presbytáře přiléhají kaple sv. Barbory a sv. Rocha z konce 17. století. Až do roku 1790 se kolem kostela rozkládal hřbitov. Jádro presbytáře pochází z let 1260-1270. Významnou částí interiéru je hlavní oltář od Antonia Broggia s obrazem „Kristus na hoře Olivetské“ z počátku 16. století.

Řád piaristů byl do Litomyšle uveden Frebonií z Pernštejna v roce 1640. Litomyšlské piaristické gymnázium bylo otevřeno v roce 1644. V té době už stála tři křídla piaristické koleje a školy s malým kostelíkem na místě dnešního chrámu. Součástí koleje je refektář se štukovou a malířskou výzdobou a podobně zdobená kaple zvaná Očistec. V roce 1714 začal majitel panství, hrabě František Václav z Trautmannsdorfu se stavbou velkého kostela a nových škol. Na místo původních plánů Mikuláše Rossiho byl přijat projekt významného barokního architekta G.B.Alliprandiho, po jeho smrti dokončoval kostel František Maxmilián Kaňka, který jen upravil vzhled fasád a byl zřejmě autorem interiérů. Budova školy ( dnes muzeum a galerie ) byla dokončena v roce 1719, stavba kostela o tři roky později. Vybavení kostela utrpělo nejprve několika požáry. Piaristé opustili Litomyšl v roce 1948. Ještě téhož roku proběhla na dlouhou dobu poslední oprava kostela. Už od roku 1958 je konstatován havarijní stav, ale neúspěšné snahy o rekonstrukci se táhly celou dobu trvání komunistické éry. Už v roce 1967 bylo zjištěno demolování rakví v kryptě kostela, vandalové se ostatně podepsali i na ničení ostatních částí stavby. V letech 1991-94 proběhla částečná rekonstrukce chrámu. Opravena byla střecha, obě věže a fasáda. V letech 1997-2000 pak budova koleje. Chrám není ještě dodnes (2004) přístupný. Na rehabilitaci interéru se ještě stále dělá.