Území Barrandova se nalézá na vyvýšenině na levém břehu Vltavy v katastru Hlubočeb. Název je odvozen od jména francouzského paleontologa Joachima Barranda. Díky filmovým ateliérům, které zde byly postaveny ve třicátých letech 20.století, je místo známo především jako centrum českého filmů.

Rozhledna na Klínovci (1244 m) je nejvýš položenou rozhlednou Krušných hor. Je to 24 metrů vysoká osmiboká věž, která spatřila světlo světa roku 1884. Historie dalekých výhledů z Klínovce je však mnohem delší. Ještě předtím než se o její stavbu zasloužili členové jáchymovské sekce Krušnohorského spolku, zde stály tři vyhlídkové stavby. Nejprve zde byla postavena dřevěná pyramida, a to v roce 1817. Blízkost Karlovarských lázní, jejichž hosté si rádi vyjeli na vrchol Klínovce kočárem, přivedla dva jáchymovské občany, poštmistra Floriána Makasyho a hostinského Petra Weigla, k myšlence postavit zde vyhlídkový gloriet. Stalo se tak roku 1838. Gloriet k vyhlídkám využívali návštěvníci Klínovce do roku 1868, tehdy vyhořel. Roku 1880 byl v Jáchymově založen Krušnohorský okrašlovací spolek. Hned při své první schůzi, si jeho členové naplánovali výstavbu nové rozhledny na Klínovci. Peněz neměly nazbyt a tak se museli spolehnout na případné dárce. Aby jim ukázali, že to myslí se stavbou kamenné rozhledny vážně, postavili během jednoho týdne v roce 1880 jednoduchou dvoupatrovou dřevěnou věž. Vydržela zde tři roky. Během té doby členové spolku nelenili. Pořádali sbírky, řešili pozemkové otázky a připravovali projekt. Jeho realizace se chopil stavitel Josef Peter z Kadaně. Slavnostní otevření, během něhož byla rozhledna pokřtěna jménem císaře Františka Josefa I., se konalo 3. Srpna 1884. Byla to osmiboká kamenná rozhledna s krytou zasklenou vyhlídkovou plošinou a s ochozem, za niž spolek zaplatil 4300 zlatých. Obliba Klínovce rostla, navštěvovalo jej čím dál více turistů. Proto zde roku 1893 vyrostl malý hostinec, později nahrazený současným komplexem budov. Významným pro Klínovec byl rok 1908, kdy se v prostorách objektu konala Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Rudohoří.  Velkou slávou pro vrchol Klínovce byl rok 1908. Tehdy se zde konala Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Rudohoří. Při té příležitosti vznikla rozlehlá hala s kazetovým stropem a erby krušnohorských měst. Z výstavní haly se stala restaurace a centrum nového objektu, otevřeného v roce 1927. Po požáru v roce 1929 proběhla další dostavba. Posledním významným zásahem do podoby Klínovce byla stavba 80 metrů vysoké televizní věže. V dobách socialismu celý objekt katastrofálně zchátral a uvažovalo se o jeho strhnutí. K tomu naštěstí nedošlo. Ovšem ani společenské změny, které přinesl rok 1989, situaci příliš nezlepšily. Na lepší časy se snad začalo blýskat v roce 2003. Tehdy se objekty na vrcholu staly majetkem obce Boží Dar a začala se připravovat generální rekonstrukce. Nezbývá než doufat, že rozhledna bude opět brzy přístupná a její návštěvnici si budou moci prohlédnout celé pásmo Krušných hor od Komářího vrchu po Děčínský Sněžník, v další řadě hor pak postupně od jihozápadu k severovýchodu Český les, Slavkovský les, Doupovské hory a České středohoří.

Muzeum MHD, které spravuje Dopravní podnik hl. m. Prahy, můžeme navštívit v tramvajové vozovně v Praze-Střešovicích. Bylo otevřeno 14. května 1993 pražským primátorem Janem Koukalem a zaměřuje se na dokumentování vývoje městské dopravy v Praze. Veřejnosti se ve stálé expozici představují více než čtyři desítky historických vozidel a mnoho dalších exponátů - modelů, fotografií, historických dokumentů, jízdenek, plánků. Samotné expoziční místo, střešovická vozovna, je technickou památkou. Byla postavena v roce 1909 a je typickou ukázkou účelových dopravních staveb Elektrických podniků hlavního města Prahy z období počátků pražské městské hromadné dopravy. Svému účelu - deponování a údržbě tramvajových vozidel sloužila až do roku 1992, kdy byla zahájena její adaptace na muzeum. Střešovická vozovna ovšem neslouží jen expozičním účelům, ale jsou z její haly také vypravovány i některé provozní soupravy historických tramvají - ty však nepatří mezi muzejními exponáty. Vyjíždějí odsud na svoji trasu o sobotách, nedělích a svátcích v letní sezóně například okružní linka 91, případně i vozy podle přání různých zahraničních i tuzemských zájemců.   Stálá expozice Stálá expozice o historii městské hromadné dopravy v Praze vznikla za spolupráce Historického archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti s celou řadou institucí: Státním ústředním archivem, Archivem hlavního města Prahy, Společností městské dopravy i se členy Kroužku městské dopravy Kulturního domu Vltavská v Praze 7. Na návštěvníky zde čeká pestrá kolekce sbírek zahrnující  unikátní fotografie, kopie historických dokumentů, plánků, jízdenek, staniční sloupky, trolejová vedení, ale také videopořady s jedinečnými filmovými materiály z fondů Národního filmového archivu. Muzeum hlavního města Prahy do expozice dlouhodobě zapůjčilo soubor modelů dalších pražských historických vozidel MHD, které se do dnešních dnů již nedochovaly. Akciová společnost ČKD Tatra v muzeu vystavuje model rychlodrážního vozidla R 1, připravovaného na počátku 70. let pro pražské metro.

Hrad a později zámek Orlík se po dlouhá staletí tyčil na vysokém skalnatém ostrohu vysoko nad ohbím řeky Vltavy, na jejím levém břehu asi 12 km severozápadně od města Milevska. Podle pověsti získal své jméno právě pro svoji polohu vysoko na skále nad hlubokým údolím Vltavy, připomínaje tak orlí hnízdo. Po vzniku Orlické přehrady však bylo údolí pod zámkem zatopeno a hladina vody v nádrži dnes dosahuje těsně pod zámecké zdi. Jako strážný orel Orlík byl původně založen jako královský raně gotický hrad ve druhé polovině 13. století (první písemné zmínky z roku 1253). Byl důležitým opěrným bodem královské moci v oblasti a sloužil také na ochranu blízkého brodu. Z tohoto období pochází zámecká okrouhlá věž. Při úpadku královské moci po vymření Přemyslovců přešel ve 14. století do rukou české šlechty. Od té doby se na hradě vystřídala celá řada šlechtických rodů (např. Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové). V průběhu staletí byl hrad postupně přestavován a zvyšován. Ve století šestnáctém byl renesančně přestavován, bylo přistavěno druhé patro a Orlík dostal zámeckou podobu. Roku 1719 jej získali do vlastnictví knížata ze Schwarzenbergu (jedna větev rodu se podle zámku nazývá Orlická). Počátkem 19. století zámek vyhořel, byl však ihned opraven a zároveň zvýšen o třetí patro. V druhé polovině 19. století dostal Orlík při další přestavbě romantickou gotizující tvář. Impozantní interiéry a schwarzenberská hrobka Zámek tvoří čtyři křídla, která uzavírají dvůr. Obklopen je rozsáhlým anglickým parkem v podobě zhruba ze začátku 19. století. Park je zároveň přírodní galerií dřevěných plastik. Schwarzenbergy bohatě vybavené zámecké interiéry jsou vynikající ukázkou životního stylu šlechty v 19. století. Výzdobou vyniká tzv. Teskův sál s vyřezávaným kazetovým stropem. V podobném romantickém duchu je vyzdoben a zařízen honosný Rytířský sál. Zámek je znám svojí rozsáhlou sbírkou pušek různých významných osobností, čítající přes 300 kusů. Zajímavá je též knihovna s asi 18 tisíci svazky, s nejstaršími kusy z druhé poloviny 18. století. Na zámku je také zastoupen empírový styl a to především nábytkem, který si přivezl již zmíněný Karel Schwarzenberg z Paříže. Nedaleko zámku stojí novogotická schwarzenberská hrobka z poloviny 19. století. Tipy na výlet Orlík je jedním z nejnavštěvovanějších zámků Česka, zejména pro spojení s Orlickou přehradou, která nabízí rozmanité možnosti rekreace. Blízko u zámku se nachází kotviště pro parník, na kterém lze přejet ke hradu Zvíkovu a poté zpět. Dále můžete navštívit skalní bránu u Kovářova, zámek a lázně Vráž. Ubytovat se můžete přímo v Orlíku nad Vltavou.