Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1968. Má rozlohu 1,23 ha a rozkládá se nadzemí katastru Libeň. Masív dominující nad levým břehem Vltavy je tvořen prvohorními ordovickými křemenci. Na svazích se vyskytuje teplomilná vegetace.

Sice se za autora označuje Jan Brokof, ale autorem sousoší z roku 1707 je ve skutečnosti jeho devatenáctiletý syn Ferdinand Maxmilián, který pracoval se svým bratrem v otcově dílně. Podíl Jana Brokofa se zde projevuje v dekoraci podstavce. Sousoší financoval císařský rada Jan Václava Obytecký z Obytce. Jeho znak je na soklu pod sv. Markétou, pod sv.Alžbětou je znak jeho manželky. Sv. Barbora, stojící uprostřed, je patronkou horníků a dělostřelců, vlevo stojící sv. Markéta je ochránkyní porodů a sv. Alžběta napravo poskytuje útočiště opuštěným ženám. Uprostřed, pod sochou svaté Barbory, je nápis: ORATE PRO NOBIS NVNC ET IN HORA MORTIS - Modlete se za nás nyní i v hodině smrti. Na mostě je umístěna kopie.

První zmínky o Vysočanech, jako románské osadě, jsou již z roku 1239. Ve 14. století byl na tomto území poplužní dvůr a další usedlosti. V 15. století zde byla vybudována tvrz. Koncem tohoto století bylo část území Vysočan majetkem špitálu sv. Pavla sídlícího v Karlíně, část karlovarského kláštera a část kostela na Novém Městě. V 17. století byl majitelem převážné části Vysočan David z Černína a po něm Maxmilián Trauttmansdorff a v 18. století Romedius hrabě Thun z Choltic, po kterém následovala ještě řada jiných vlastníků. Ještě počátkem 19. století měly Vysočany ráz zemědělské osady s řadou usedlostí – Čvančarka, Balabenka, Krocínka, Hytlovka, Fleišnerka, Jetelka a další. K radikální změně Vysočan došlo při vstupu průmyslu na jejich území. V roce 1896 zde byla založena Kolbenova továrna a řada dalších podniků. Vysočany se tak proměnily na dělnickou čtvrť. K Praze byly připojeny v roce 1922.

Na vrchu Mařenka (711 m.n.m.) jižně od obce Štěměchy stojí od roku 2012 nová rozhledna. Již od roku 1822 je zde usazen pylon, který je od roku 1926 zařazen do trigonometrické sítě. V roce 1941 zde pak byla postavena dřevěná rozhledna, kterou zničil požár způsobený bleskem a to 24.6.1957. Již od roku 2003 bylo usilováno o výstavbu nové rozhledny, záměr se však podařil až teď a slavnostní otevření proběhlo 27.10.2012. Rozhledna je vysoká 31,15 m a z jedné třetiny (spodní) ji tvoří železobetonový tubus obložený žulovými kameny a zbylé dvě třetiny pak dřevěná příhradová konstrukce zpevněná ocelovými táhly. Má dvě vyhlídkové plošiny, jedna se nachází ve výšce 9,4 m a druhá pak ve výšce 28,2 m. Na tu nejvyšší vystoupáte po 156 schodech. Za výborného počasí je prý ke spatření střecha vídeňského kostela sv. Štěpána.Rozhledna by měla být přístupná volně a to celoročně. Na vrchol vede odbočka za turisticky značené cesta od Želetavy do Rokytnice nad Rokytnou. Přístup nejprve po silnici a posléze po již zmíněné cestě je i z již uvedených Štěměch.