Zahrada byla vybudována v letech 1950 - 1956 na střeše garáží Kanceláře prezidenta republiky podle barokní stylu navrženého architektem Pavlem Janákem. Součástí zahrady je i několik kašen s fontánami. Jižní ochoz nabízí výhled na Pražský hrad a na Jelení příkop. Zahrada je přístupná vchodem z ulice U prašného mostu. 

Hrad v Budyni nad Ohří je původně gotický královský hrad, později částečně přestavěn na renesanční zámek. Osada na tomto místě stála již ve 12. století a při ní se nacházel pravděpodobně knížecí dvorec a opevněná tvrz, které byly chráněny řekou Ohří. Gotický vodní hrad Raně gotický hrad je doložen poprvé ve 13. století. Byl to vodní hrad, který byl součástí městského opevnění. Za Jana Lucemburského byl královským majetkem, který byl dáván ale často do zástavy. Roku 1336 jej na 300 let získali Zajícové z Házmburka. Ve 14. a 15. stol. byl hrad bezpochyby přestavěn a bylo zejména zdokonaleno opevnění. To se osvědčilo zejména za husitských válek a za vlády Jiřího z Poděbrad. Zajícové byli totiž nepřáteli husitů a odpůrci Jiřího z Poděbrad, a proto musel hrad v Budyni nad Ohří, který byl opěrným bodem katolické strany, čelit jejich útokům a obléhání. Rozkvět hradu Největšího rozkvětu dosáhla Budyně za Jana Zbyňka Zajíce, který dal roku 1585 hrad přestavět na renesanční zámek a vyzdobit sgrafity. Vznikl tak honosný a přepychově vybavený zámek se zahradou. Jan Zbyněk se stavbou však natolik zadlužil, že musel Budyni prodat svému věřiteli Adamovi ze Šternberka. Stalo se tak roku 1614. Za třicetileté a sedmileté války zámek zpustl a sloužil už jen jako sídlo hejtmana a úředníků. Ve vlastnictví se ještě vystřídali Ditrichštejnové a Herbersteinové. Za Ditrichštejnů se chystala barokní přestavba, ale kvůli požáru roku 1759 a následným útrapám za sedmileté války, k ní již nedošlo. Zbývající části zámku zachránila až rekonstrukce v letech 1906 – 1911, která byla provedena za Herbersteinů, kterým Budyně patřila v letech 1858 – 1945. Alchymie na hradě Z původní čtyřkřídlé dispozice se tak zachovala alespoň dvě křídla, západní, pozdně gotické s arkýři a severní s hranolovou věží. Dochovaly se pozdně gotické a renesanční interiéry a prostory s mučícími nástroji místního kata, včetně ceníku jednotlivých úkonů. Dále si lze prohlédnout nástěnné malby ze 16. století ve Zlatém sále. K vidění jsou i dochované prvky stavby jako vstupní brána s klenbou, spodek hranolové věže, hradby s polokruhovými baštami. Hradní expozici dominuje nově obnovená alchymistická dílna z počátku 17. století, kde proběhla spousta pokusů o výrobu zlata. Tipy na výlet V prostorách zámku najdete také Jandovo městské muzeum. Navštívit můžete krásně zrenovovanou tvrz Bozany, podívat se na ženský premonstrátský klášter v Doksanech nebo na Lázně Mšené. Za návštěvu stojí i zřícenina hradu Házmburk nebo zřícenina větrného mlýnu Windsor. Ubytovat se můžete přímo v Lovosicích.

Jeníkovský židovský se nachází na západním okraji obce mezi silnicí I/38 a koncem ulice Komenské. Hřbitov patří k těm nejstarším v Čechách, podle písemným dokladů byl založen již ve 14. století. V letech 1872-1873 byla poblíž vstupu vybudována obřadní síň. V 60. letech 19. století rozšířen. Užíván byl až do roku 1942, kdy byly jeníkovští židé transportováni. Na počátku roku 1993 se stal hřbitov terčem vandala. Dnešní plocha hřbitova (7.336 m2) je ohrazena dva metry vysokou zdí. Zaplněn je ze dvou třetin zhruba 1.500 náhrobky mezi nimi i tři tumby rabínů. Nejstarší čitelný náhrobek pochází z počátku 18. století. Jinak je hřbitov znám svými barokními náhrobky z konce 17. a počátku 18. století. Ty nejstarší se nacházejí ve východní části hřbitova, neboť odtud se začalo pohřbívat. V současné době je hřbitov uzamčen a přístupný jen na požádání.

Židovský hřbitov Kožlany se nachází asi 1,5 km severozápadně od obce při značené cestě (modrá) do Nové Vsi. První písemné zprávy o židovském hřbitově jsou z 18. století, ale založen byl zřejmě před rokem 1700. V gruntovní knize z let 1738-1796 je zapsána kupní smlouva mezi obcí a Josefem Popperem na základě které 22.12.1788 kupují Židé od obce za 50 zlatých místo pod Šibeničním vrchem, které již v té době užívali. V roce 1821 byl hřbitov rozšířen do dnešní velikosti 1.924 m2, na které se dnes nachází okolo 300 náhrobků z let 1717-1936. Hřbitov ohraničuje kamenná zeď s brankou v severovýchodní části. U branky je pak dochováno obvodové zdivo budovy, která byla obřadní síní. Nachází se zde rozměrná kamenná deska, pocházející z kamenného obřadního stolu na kterém se prováděla rituální očista těla zemřelého.