V malém údolí východně od obce Rudice se nachází přírodní památka Rudické propadání. Jde po Amatérské jeskyni o druhý největší jeskynní systém v Moravském krasu. Tento systém vytváří Jedovnický nebo také Podomský potok. Ten na konci slepého údolí mizí v otvoru u skály, aby se vynořil až v Josefovském údolí při Býčí skále. Prostory toho systému byly lákadlem již v minulosti. V roce 1863 sestoupil J. Wankel do prvního nejbližšího dómu. Další úspěšnější průzkum proběhl v roce 1921, tehdy bylo propátráno prvních 600 m. Systematický průzkum začal po druhé světové válce až se v roce 1974 dorazilo k tzv. Srbskému sifonu což je ukončení systému Rudického propadání. Za tímto sifonem se nacházejí již prostory Byčí skály. Proplavání tohoto sifonu se podařilo až 16.2.1985 a to z druhé strany od Býčí skály, tím se definitivně potvrdilo propojení Rudického propadání s Býčí skálou. Vstup do prostor systému je zhruba 20 m nad otvorem propadání potoka. Následuje sestup chodbou až do hloubky (někde udávané 85 m, jinde 115 m) tzv. Hugova dómu (to je prostora kam sestoupil J. Wankel). Následuje různě vysoká, ale spíše nízka chodba, kterou protéká již zmíněný potok a ukončená po cca 6 km již také zmíněným Srbským sifonem. V průběhu této chodby se nachází několik sifonů, jezírek, vzhůru stoupajících komínů a také různě velkých dómů: Rudický, Balvanitý a hlavně Obří. Obří dóm je patrně největší známou dutinou v ČR, má délku 70 m, šířku 30 m a na výšku přes 60 m. Jeskynní systém Rudického propadání není veřejnosti přístupný.

Pohořelec patří mezi nejstarší osídlená místa v Praze. O pohořelecké tržní osadě se také zmiňuje kronikář Kosmas. Vedla tudy i stezka od Hradčan a Úvozu směrem na západ. Jako osada byl Pohořelec oficiálně založen v roce 1375 místo-purkrabím Alšem z Malíkovic. Název Pohořelec je doložen od 14. století a je odvozen od četných požárů, které toto sídliště postihly. První požár je zaznamenán již na konci 11. století. Další pak v letech 1420, 1541 a 1742. Až do roku 1870, do zavedení oficiálního názvu Pohořelec, se západní část lokality nazývala U Říšské brány nebo též U Strahovské brány. Brána byla součástí opevnění a stávala u domu čp. 180/6. Náměstí Pohořelec leží na mírném svahu a obklopuje ho řada historických domů. V západní části na něj od jihu navazuje Dlabačov a od severu Keplerova ulice. Východní část tvoří rozcestí Loretánské ulice a Úvozu. K Pohořelci se váže několik hrůzostrašných pověstí. Jedna vypráví, že za tmavých a bouřlivých nocí objíždí Pohořelec v ohnivém voze taženém černými koňmi kněžna Drahomíra. Sama prý ten divoký povoz řídí a pokřikuje na každého, kdo se opomene pokřižovat. Její spřežení vyjíždí právě o půlnoci a s první hodinou ranní se vrací zpět do pekel. Drahomíra byla ženou knížete Vratislava I. Když Vratislav zemřel, snažila se strhnout veškerou moc na sebe a nelibě nesla, že čeští velmožové svěřili její a Vratislavovy syny, Václava a Boleslava, na vychování babičce Ludmile. Neshody s tchyní se stupňovaly, až nechala Ludmilu na tetínském hradišti při modlitbách zaškrtit. Ta děsivá jízda Pohořelcem je prý trestem za ten vražedný čin.

Hradec Králové je statutární město na východě Čech a metropole Královéhradeckého kraje, ležící na soutoku Labe s Orlicí a má téměř sto tisíc obyvatel. Hradec Králové je jedno z nejkrásnějších českých měst, s velmi bohatou a dlouhou historií ve které byl několik staletí druhým nejvýznamnějším městem po Praze. Výhodná poloha na soutoku dvou řek, předurčila místo kde nyní Hradec Králové stojí k velmi brzkému osídlení. Již v 10. století zde vzniklo slovanské hradiště rodu Slavníkovců s rušným tržištěm, ovládajícím starou obchodní stezku. Když roku 995 došlo ke sjednocení českých kmenů pod vládou Přemyslovců, stal se Hradec sídlem knížete a správním střediskem rozsáhlého území severovýchodních Čech. Rozvoj města probíhal nepřetržitě po celé středověké období. Osudový význam pro vývoj městského osídlení mělo 13. století, kdy se za Přemysla Otakara I. roku 1225 stal hrad s tržním předhradím svobodným královským městem. Ještě ve 13. století byl postaven nový gotický královský hrad, který se stal oblíbeným místem pobytu posledních přemyslovských králů. Jeho význam ještě vzrostl, když ho ustanovil Václav II. za část věna českým královnám, které na hradě žily jako vdovy. Na rozvoji města se ve 14.století začali podílet němečtí kolonisté a početná vrstva kupců a řemeslníků. Právě z této doby pochází městské opevnění, které na dlouhou dobu vytyčilo rozměry města. Město dlouho těžilo z přízně, kterou mu věnovali členové vládnoucího rodu. Když se město při výbuchu husitské revoluce postavilo na stranu Jan Žižky, který je ve městě dokonce pohřben, zdálo se, že tato přízeň bude ztracena. Ale už Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagelonský si město velmi oblíbili, navrátili mu privilegia a podporovali stavební ruch. Období třicetileté války však bylo pohromou pro město. Švédská okupace, příchod jezuitů, násilné nucení ke katolické víře – to vše sužovalo město hmotně i duchovně. Švédské vpády postihly Hradec nejen vysokým výpalným, ale i těžkými ztrátami na obytných domech na předměstích a na uměleckých a stavebních památkách. Rozsáhlá a lidnatá předměstí byla fortifikacemi a požáry proměněna v poušť. Šťastná hvězda nad městem přestala svítit zcela v 18.stoleté. Město bylo jednak germanizováno a také poničeno během prusko-rakouských válek. Pruské vpády do země přinutily Josefa II., jako spoluvladaře Marie Terezie, k rozhodnutí, vybudovat z Hradce Králové vojenskou pevnost. Stavbě pevnosti, prováděné s přestávkou v letech 1766 až 1789, musela ustoupit obě předměstí. Roku 1866 se za hradbami pevnosti rozhodla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Tehdy se ukázala další existence pevnosti bezúčelnou. Hradby se staly brzdou dalšího rozvoje. Pevnost tedy byla zrušena a hradby zbourány. Ve 20.století význam Hradce Králové opět stoupal. Město bylo oblečené do nového moderního hávu, stalo se krajským správním a kulturním centrem.Historický střed města tvoří Velké náměstí. Na něm stojí kostel sv. Ducha, zdejší katedrála ve stylu vrcholné gotiky, která pochází z počátku 14. století. V cihlové stavbě postavené pro královnu Elišku Rejčku je pohřben Jan Žižka z Trocnova. Ozdobou chrámu je kruchta, kde je nejstarší vyobrazení městského znaku, zlatá iniciála G v modrém poli, z roku 1463. Dalšími cennými památkami katedrály je pastoforium, což je schránka na nádobu s hostiemi, z konce 15. století či cínová gotická křtitelnice. Vedle katedrály stojí renesanční Bílá věž, kde je uložen třetí největší zvon v Čechách. Svůj název dostala podle bílého pískovce, z nějž byla postavena. Původní smysl budovy byla strážní a požární věž, která nyní slouží turistům k výhledům na město. Věž měří něco málo přes 71 metrů. Na Velkém náměstí stojí i barokní biskupská rezidence, kterou vystavěl Giovanniho Santiniho. Důležitou součástí náměstí je Mariánský sloup, který byl postaven roku 1716 jako vděk, že se městu vyhnul mor. Město je proslulé moderní výstavbou. Město je učebnicí moderní architektury obdivovanou po celé Evropě. Atmosféru Počátky této intenzivní práce významných architektů patří Janu Kotěrovi, autorovi secesní budovy muzea. Po 1. světové válce se pak stává vůdčím architektem města Josef Gočár, jemuž vděčí za vznik mnoha staveb nové části města, mezi jinými budova Ředitelství drah na Ullrichově náměstí (dnes Magistrát města), úprava Masarykova náměstí s pomníkem prezidenta, komplex škol na Tylově nábřeží (dnešní Gymnázium J. K. Tyla a přilehlá základní škola). Díky tomuto modernímu hávu se pro Hradec Králové vžilo označení „Salon republiky“. Atmosféru dokresluje množství parků a malebných nábřežních promenád.Ve městě se konají každoročně festivaly-Jazzový či divadelní, a další pravidelné akce a výstavy. Místní divadlo patří k jedněm z nejlepších v naší republice. Ze známých osobností měli co dočinění s Hradcem Králové například Václav Kliment Klicpera, podle něhož se jmenuje zdejší divadlo, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben a Alois Jirásek, kteří studovali na zdejším gymnasiu.

Kamenná stavba z roku 1862, postavená knížecím stavitelem Pruvotem, z bílých pískovcových kvádrů. Věž je vysoká 13 metrů, kruhového půdorysu byla postavena v novogotickém stylu jako romantická vyhlídka. Později byla využívána jako honosný posed. Pod jižním vchodem jsou patrné stopy po původním schodišti vedoucím do horní části věže. Dnes je bez žebříku tento výstup nemožný. I tak je však výstup do horní partie věže vzhledem ke špatnému technickému stavu věže velmi riskantní.