Ostrava, metropole Moravskoslezského kraje je rozlohou druhým největším městem republiky, počtem obyvatel třetím největším. Hornické a průmyslové město je správní, společenské i kulturní centrum severní Moravy. Leží na soutoku řek Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice. v nížině mezi Beskydy a horským masivem Jeseníků, 10 kilometrů jižně od hranice s Polskem a 50 kilometrů západně od hranice se Slovenskem. Ostrava má asi 309 tisíc obyvatel, z nichž většina je zaměstnána v těžkém průmyslu. Město, které je známé těžbou kvalitního černého uhlí a výrobou železa je ovšem na druhou stranu obklopeno množstvím unikátních přírodních krás. První písemné zmínky o městě pocházejí z druhé poloviny 13. století, město bylo založeno německými kolonisty na místě, kde sídlila starší slovanská osada. V blízkosti brodu přes řeku Ostravici, na obchodní stezce z Opavy do Těšína a Krakova. Řeka Ostravice dala městu jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. V té době bylo ovšem město založeno na polském území, neboť Slezsko patřilo do r. 1327 Polsku. Význam Ostravy postupně rostl, k čemuž přispívala poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka. Pohraniční poloha města vedla také ke stavbě hradu na konci 13. stol a v druhé polovině 14. století byly budovány i hradby. Městské jádro tvořilo pravidelné čtyřúhelníkové náměstí (dnešní Masarykovo), obklopené přízemními dřevěnými měšťanskými domy.V blízkosti se nachází kostel sv. Václava. Ten byl jedinou kamennou stavbou. Nejvyšším představitelem města v předhusitském období byl fojt. Husitské války v 15. století se Ostravě prakticky vyhnuli a město dále rostlo. Většina obyvatel náležela k německému etniku, a tak zde husitství nezapustilo kořeny. Moravská Ostrava se v té době stala důležitým trhovým a řemeslnickým střediskem panství Hukvaldy. Vzestup města v 16. století je spojen se jménem olomouckého biskupa Stanislava Thurza, který vyplatil hukvaldské panství ze zástavní držby. Město hospodářsky prosperovala a rozrůstalo se. Hrad byl přestavěn na zámek. Roku 1556 vypukl zničující požár, který neušetřil ani dvě kamenné stavby – radnici a kostel. 17. století nebylo pro Ostravu Šťastným. Nástup kardinála Františka z Ditrichštejna na biskupský stolec v Olomouci v roce 1599 znamenal pro město počátek úpadku. Biskup nejevil velký zájem nejen o Ostravu, ale v podstatě o celé hukvaldské panství a v roce 1617 je dokonce pronajal městu Příboru, které se tak stalo vrchností Moravské Ostravy. Úpadek pokračoval i během Třicetileté války. Město bylo několikrát obsazeno, vypleněno a navíc vypukl mor, který zahubil polovinu obyvatel. Na konci války muselo město zaplatit výpalné, které znamenalo zadlužení obce na sto let. Následující století proběhlo v podobném duchu – požáry, povodně, mor, dluhy. Význam Ostravy klesl. Až objev uhlí na ke konci století znamenal prudký obrat v ekonomickém i politickém vývoji. V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Stávají se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města. Železárny zcela změnily ráz kraje. Začalo se rozvíjet nejen hutnictví a dolování, ale také koksárenství, strojírenský a chemický průmysl a stavebnictví. Dalším faktorem ovlivňujícím rozvoj průmyslové oblasti byla výstavba železniční trati, zajišťující spojení mezi hlavním městem monarchie Vídní a Krakovem. Počet obyvatel raketově stoupal. Po první světové válce si město udrželo významné hospodářské postavení. K Ostravě byly připojeny okolní obce a vznikla tzv. Velká Ostrava. Město získalo velkoměstský charakter, byly budovány banky, obchodní domy, hotely, kulturní budovy. Úřední název Moravské Ostravy byl v roce 1946 změněn. Město se jmenuje Ostrava. Přeložením Vysoké školy báňské z Příbrami v roce 1946 se Ostrava stala vysokoškolským městem. Po komunistickém převratu byl kladen stále větší důraz na železářský průmysl, bylo devastováno životní prostředí na úkor těžby a výroby. Zvýšená výroba vedla k dalšímu růstu obyvatelstva a stavbě obrovských panelových sídlišť. Ostrava se stala známou jako ocelové srdce republiky. Ostrava dnešních dnů je ovšem již jiná. Po ochabnutí hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním vytěžených dolů a rozsáhlou investicí do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila. Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory. Zároveň se stává branou do Jeseníků a Beskyd. Ostrava se sice nemůže pochlubit památkami historického významu, ale nabízí unikátní industriální památky, které připomínají tradice těžby uhlí a výroby ocele. Návštěvníkům nabízí třeba exkurzi do Ostravy-Vítkovic, kde se dochoval komplex původního průmyslového města s původní hornickou kolonií a kostelem. Anebo na Landek, vrch v Ostravě-Petřkovicích, který patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám ve střední Evropě a kde se v areálu bývalého dolu Anselm nachází unikátní největší hornické muzeum v České republice, historie a technický vývoj dobývání uhlí v ostravsko-karvinském revíru, fárání do důlní štoly. Nebo důl Michal technická památka ostravsko-karvinského revíru, vynikající ukázka technické architektury dvacátých let 20. století. Hutnickou tradici připomíná Hornické muzeum OKD. Centrum města je tvořeno Moravskou a Slezskou Ostravou, ke které byly v minulosti připojovány další obce, které byly dříve samostatné. Centrem Ostravy je Masarykovo náměstí, kde se nacházejí jednak domy secesní a jednak domy funkcionalistické. Jednou z budov zde ležících je Stará radnice, ve které se nachází muzeum. Radnice představuje nejstarší dochovanou budovu z historického městského jádra. Pochází z roku 1539 a jedním z lákadel je každou hodinu hrající zvonkohra, jejíž zvony jsou pojmenovány podle starostů a primátorů města. Samotná budova si prošla několika přestavbami, jednou z nich byla barokní přestavba věže. Z dalších památek upomínajících na historii Ostravy by návštěvníci neměli opomenout zříceninu Slezskoostravského hradu s historickou expozicí, Katedrálu Božského Spasitele - trojlodní chrám se dvěma věžemi v neorenesančním slohu a dominantu města budovu Nové radnice z let 1925-1930, největší radniční komplex v České republice, díky 85 m vysoké prosklené věži také nejvyšší radnice. Ostrava nabízí i vyžití milovníkům nočního života, kteří mohou navštívit proslulou Stodolní ulici, která nabízí množství klubů a restaurací. Na své si přijdou i vyznavači aktivní dovolené. Samotná Ostrava nabízí desítky kilometrů cyklotrasy, blízké Beskydy i Jeseníky nabízí možnost zimních sportů i letních procházek.

Římskokatolický kostel sv. Kateřiny panny a mučednice se nachází v ostravském městském obvodě Hrabová. Původní dřevěný kostel sv. Kateřiny pocházel pravděpodobně již z poloviny 14. století, avšak první písemnou zmínku o něm máme až k roku 1564. Patřil mezi nejstarší církevní stavby Ostravy. V letech 1527–1617 spravovali farnost čeští bratři s vlastní školou a po jejich vyhnání sem byl roku 1633 dosazen katolický kněz. V 17. století došlo k významné opravě kostela, při které byl roku 1660 do věže zavěšen nový zvon Maria. Za II. světové války utrpěla věž průstřelem dělostřeleckého granátu a zároveň byla poškozena střecha. Škody však byly rychle opraveny. Poslední náročná úprava proběhla v roce 2000, během které byla vyměněna střešní krytina a několik nosných prvků. Bohužel na jaře roku 2002 celý kostel vyhořel, zbyla jen část sakristie a severovýchodní stěna kněžiště. Z lodi a věže zůstaly jen ohořelé trámy, zničen byl i barokní zvon Maria. O rok později byla zahájena obnova kostela s použitím fragmentů z původní stavby i starých tesařských postupů. Kopie kostela s moderním mobiliářem byla dokončena na podzim roku 2004 a zároveň slavnostně vysvěcena. A.Š.

Muzeum Otokara Březiny je nejstarším literárním muzeem na Moravě. Prezentuje působení básníka Otokara Březiny v Jaroměřicích. Otokar Březina přišel do Jaroměřic nad Rokytnou roku 1901. Nastoupil jako učitel zdejší měšťanky. Básník původně bydlel v podnájmu u Höferů, hned u školy, ale od roku 1913 obýval Březina první patro domu pekaře Vlčka, kde také zemřel. Právě v tomto domě je dnes Muzeum Otokara Březiny. K vidění je zachovalý byt básníka v originální podobě s nábytkem, obrazy, grafikami a menšími plastikami darovanými sochařem Fr. Bílkem O. Březinovi ještě za jeho života, dále jsou zde vitríny se vzácnými dokumenty a další památky. V přízemí je studijní knihovna, která slouží editorům díla O. Březiny, studentům k diplomovým pracím i ostatním zájemcům. V chodbě před knihovnou je expozice z historie muzea a Společnosti a několik zasklených stolových vitrín pro pořádání tematických výstav. V přízemí je také kancelář muzea. Muzeum dále slouží Společnosti O.B., která zde pořádá zasedání svého výboru a různé menší akce. Stálá expozice Věrně zařízený byt básníka Otokara Březiny, jeho osobní věci, ocenění a dary, hlavně obrazy Františka Bílka Studijní knihovna s téměř celým Březinovým dílem, jeho překlady a částečně dílo jeho přátel Filmový záznam Březinova pohřbu a poetické pásmo o jeho životě

Obec se stejnojmennou tvrzí se nachází na poloviční cestě mezi okrajem Prahy a Brandýsem nad Labem. Tvrz, která nese čp. 1, stojí na severovýchodním okraji obce a bývá příležitostně přístupná. Historie tvrze První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1364, kdy byla v majetku litomyšlského biskupa. Později se jejím majitelem stal olomoucký biskup Petr, který ji roku 1382 koupil od svého příbuzného Jindřicha. Petrovi odpůrci tvrz vzápětí násilně obsadili a až po zásahu krále Václava IV. byla navrácena Petrovu nástupci biskupovi Mikulášovi, který zde roku 1397 zemřel. Tvrz poté spravovali purkrabí a od počátku 15. století se v jejím držení střídali zástavní držitelé z řad drobné šlechty, především Tluksové z Vrábí a Vrábští z Vrábí. Tvrz častým střídáním majitelů trpěla, roku 1444 se dokonce zřítila část zdiva, biskupové se však marně snažili tvrz ze zástavy vykoupit. Sídelní funkce tvrze byla ukončena roku 1584, kdy ji Hynek Vrábský z Vrábí prodal císaři Rudolfovi II., který ji následně připojil k brandýskému panství. Po vyhoření v roce 1630 byla tvrz opravena a v první polovině 18. století byla radikálně přestavěna na sýpku. Podoba tvrze Nejvýraznějším pozůstatkem tvrze z doby gotické je mohutná obvodová hradební zeď se zaoblenými nárožími, která v půdorysu tvoří pětiúhelník. Středověkou tvrz navíc tvořila východní a severní obytná křídla. Na místě bývalého východního křídla dnes stojí třípodlažní barokní sýpka, severní se taktéž nedochovalo. Západní křídlo vzniklo patrně až v 16. století. Obec Dřevčice Budete-li v Dřevčicích, určitě neopomeňte navštívit její dominantu - kostel sv. Bartoloměje. Vedle kostela stojí fara z počátku 19. století, za vidění pak rozhodně stojí zvonice se třemi zvony. Další tip na výlet v okolí může představovat Vinořský zámek nebo zřícenina hradu Jenštejn. Ubytování naleznete v okolí Prahy.