Jízdárna Pražského hradu je dvoukřídlá budova stojící v ulici U Prašného mostu, jež vede k severní bráně Hradu. Na konci 17. století ji postavil v barokním stylu stavitel Jakub Antonín Canevall. Autorem návrhu je architekt Jean Baptiste Mathey. Vstupní fasáda je zdobena štukovými reliéfy skákajících koní, zbraní a poprsím Turka a mouřenína. Jízdárna byla adaptována na výstavní prostory v letech 1948 - 49 podle projektu arch. Pavla Janáka.

V Divišově, městečku v okrese Benešov, žila do 20.století významná židovská komunita. Nejstarší zmínky o zdejší komunitě jsou z roku 1685, nejvyššího počtu bylo dosaženo koncem 19.století. Tehdy žilo v Divišově 133 obyvatel židovského původu. Ti si jako svou modlitebnu vystavěli právě synagogu, která dodnes stojí ve Šternberské ulici. První zmínky jsou o ní z roku 1855. Byla vystavěna v nezvyklém, pozdně klasicistním a částečně empírovém slohu s apsidou. Měla tradiční dispozici. Z ulice se vstoupilo do předsíně a dále do hlavního sálu, ve kterém byly dvě řady lavic pro 5-6 osob a bohoslužby se tak mohlo účastnit až 120 mužů. Pro ženy bylo místo na galerii, na kterou vedlo ode dveří schodiště. Interiér osvětluje menší mosazný a velký železný klasicistní lustr a řada nástěnných světel. Pravidelné bohoslužby se zde konaly až do počátku 30. let 20. století. V posledním desetiletí před válkou se konaly již jen o významných židovských svátcích. V roce 1935 bylo veškeré kostelní zařízení předáno židovské obci do Benešova. Po deportaci Židů z Divišova, sloužila synagoga během 2. světové války jako skladiště železa. Po válce se dostala do majetku města, byla na čas opuštěna, aby roku 1957 proběhla její přestavba na kadeřnictví a byty, ale její vnější ráz zůstal zachován. V roce 1995 byla převedena do vlastnictví Židovské obce v Praze, proběhla její rekonstrukce a dnes je sídlem muzea mapující život židovského osídlení v regionu Divišovsko.

Tato nepřehlédnutelná přírodní památka se nachází nedaleko města Bíliny, až na vrchol je to přibližně tou nejkratší cestou 5 km.Mohutný znělcový vrch jehož vrchol se nachází ve výšce 539 m.n.m. připomíná sedícího lva. Magmatické těleso vyvřelo v třetihorách jako znělcový lakolit, tedy podpovrchová kupa. Při třetihorní vulkanické činnosti pronikl jeho masiv do souvrství křídových slínovců a později se pak vlivem eroze dostal napovrch. Ve starších čtvrtohorách dovršilo mrazové zvětrávání dnešní reliéf. Svůj podíl na utváření měla i řeka Bílina, která na západní straně vytvořila hlubší údolí. V horní části najdeme dobře patrnou sloupcovou odlučnost horniny, sloupy vysoké přes 10 m. Malebnost pak dotváří skalní jehly, jeskyně, suťová pole atd. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin: koniklec luční, hvězdnice alpská aj. Za dobrého počasí je nádherný výhled na velkou část Českého Středohoří, Mostecka, Teplicka.Podle pověsti jsou uvnitř kopce uschovány velké poklady, které hlídají skřítci. Objevit je prý může jen člověk čistého srdce a jen na Květnou neděli.

Muzeum je umístěno v reprezentačních prostorách bělského raně barokního zámku, kde jsou dochovány unikátní dřevěné kolorované stropy z přelomu 16. a 17. století. Stálá expozice mapuje kulturně historický vývoj regionu Podbezdězí. Muzeum pravidelně připravuje tématické a výtvarné výstavy, besedy, konzerty a řadu dalších kulturně společenských akcí. Stálá expozice Historie Podbezdězí.