Regionální muzeum v Chrudimi najdeme  v novorenesanční budově postavené roku 1898 v samotném centru města. U zrodu stál muzejní spolek, který začal shromažďovat předměty již v 60. letech 19. století. Po ukončení jeho činnosti vzniklo již plnohodnotné muzeum, které neslo název Průmyslové muzeum pro východní Čechy v Chrudimi. V současnosti má muzeum bohaté sbírky uměleckého řemesla a vlastivědné sbírky z chrudimského regionu. Ve stálých expozicích ukazuje  lokální  historii a uměleckoprůmyslové sbírky. Pořádá i krátkodobé výstavy zaměřené na vlastivědu, přírodovědu a umění.Muzeum využívá i další budovy v Chrudimi, v Rybičkově ulici č.p. 10 sídlí detašované archeologické a přírodovědné pracoviště. Muzeum spravuje přes 140 000 sbírkových předmětů, které shromáždilo za více než stoletou existenci. Těžiště sbírek jak už název muzea napovídá leží v chrudimském regionu. Stálá expozice Umělecký plakát - výběr z kolekce plakátů významných afišistů konce 19. a poč. 20. století. Umělecké řemeslo - prezentace kolekce vybraných předmětů převážně z konce 19. století. Mozaika z dějin regionu - netradičním způsobem pojatá prezentace 12 událostí, které ovlivnily dějiny regionu.

Jméno vsi pochází zřejmě od jména majitele původního dvora Střížka. Tento dvůr se objevuje v písemných pramenech již roku 1230, kdy patřil jeptiškám od sv. Jiří na Pražském hradě. Za husitsví zabrali dvůr Pražané a majitelé se střídali. V letech 1459-1547 patřil Střížkov Starému Městu, potom byl spojen s libeňským panstvím. Již roku 1662 byl opět zakoupen Starým Městem a to již jako pustý. V roce 1922 byla obec připojena k Praze.

Dnešní palhřimovské městské divadlo bylo původně solnicí (sklad soli) vystavěná v roce 1707. V roce 1766 solnice vyhořela a sklad byl přemístěn na jiné místo. V roce 1882 vznikl fond na postavení městského divadla. Využito bylo stavby bývalé solnice přestavěné v letech 1895-1896 v neoklasicistním slohu (stavba prodloužena o šest metrů). Dnešní jednopatrová stavba má vstupní průčelí jemuž dominuje balkon na pilířích a velké okno půlkruhově zakončené. Objekt stále slouží kulturním účelům.

Židovské osídlení je sice v Písku doloženo již ve 14. století, ale mělo jen jepičí život. Již v roce 1425 byli Židé z města vypovězeni a v následujících staletí se zde usidlovala pouze jednotlivé rodiny. To se změnilo během židovské emancipace v polovině 19. století. Velký příliv židovského obyvatelstva znamenal, že zde na konci 19. století žilo až několik set Židů. Vzrůstající počet židovských obyvatel přinesl potřebu postavení synagogy. Jako místo byla zvolena Soukenická ulice a roku 1872 byla v orientálním slohu s novorománskými prvky synagoga postavena. K bohoslužbám sloužila do druhé světové války, po ní byla jako mnoho jiných využita pro hospodářské účely.  V jejich prostorách našel skladiště Velkoobchod s oděvním zbožím. Pro účely skladu byl hlavní sál rozdělen stropem na dvě patra. V roce 1995 byla synagoga vrácena do vlastnictví Židovské obce v Praze. Proběhla její rekonstrukce a je znovu přístupná veřejnosti.