Městská část Praha - Libuš je součástí správního obvodu Praha 12.

Podkrušnohorský přivaděč je soustava vodních kanálů, podzemních potrubí, nádrží a dokonce akvaduktu, který vodu přivaděče převádí přes údolí potoka Chomutovky na okraji Chomutova. Účelem tohoto celkem 33,8 km dlouhého kanálu byla ochrana povrchových dolů před povodněmi, které hrozily z místních malých krušnohorských toků. Dalším jeho využitím bylo přivádět z řeky Ohře vodu pro zdejší průmysl. Výstavba probíhala ve dvou etapách. První a hlavní část v letech 1957-1967 a druhá pak v letech 1973-1982. Voda je pomocí čerpadel odebírána z řeky Ohře v blízkosti Rašovic. Poté vede několik kilometrů pod povrchem, až u Nové Vísky za prunéřovskou elektrárnou se dostává na povrch a vede v odkrytém  kanálu kolem Málkova, Černovic, Chomutova až do Jirkova kde se vlévá do nádrže společně s Bílinou (kolem Chomutova opět místy mizí v podzemním potrubí a potok Chomutovku překonává pomocí akvaduktu). Z této nádrže pak dále ještě pokračuje skrz jirkovské sídliště do Vysoké Pece odkud se obloukem vrací zpět znovu do Bíliny. Některé úseky, zvláště ty co vedou kolem Chomutova a Jirkova lze bez větších problémů kolem kanálu projít.

Vrch Dymník (516 m) se nachází ve Šluknovském výběžku nedaleko městečka Rumburk. Rozhledna jako dárek k jubileu Na jeho vrcholu stojí rozhledna, která má velmi zajímavý osud. Nepostavil ji žádný turistický spolek, ani obec, ale soukromá osoba. Konkrétně radní města Rumburka August Wenschuch, který se tak rozhodl oslavit své šedesáté narozeniny a zároveň odchod do důchodu. Její stavbu, která byla dokončena roku 1896, financoval celou ze svých peněz. Architekt Hampel postavil patnáctimetrovou válcovou věž postavenou z cihel, která byla nazvána Augustova. Od roku 1895 se na Dymníku nachází také restaurace. Turistům sloužila více než sto let bez větších oprav. Ty byly provedeny přesně sto let od jejího otevření kdy byly také prořezány okolní stromy a proto i dnes nabízí těm co vystoupají jejích 82 schodů nádherný výhled na Ještěd, Luž, Smrk, Bezděz či Milešovku. Rozhledna je volně přístupná.   Výhled sever: Staré Křečany, Šluknovská pahorkatina, příhraniční saské vrcholy východ: Rumburk, Varnsdorf, východní hřeben Lužických hor, Špičák u Varnsdorfu, Žitavsko, Ještěd, Jizerské hory, Krkonoše jih: Krásná Lípa, západní část hřebene Lužických hor s Jedlovou a Studencem západ: Českého středohoří s Milešovkou, Krušné hory, Vlčí hora, Tanečnice Popis cesty Autem - z centra Rumburka zatočit u gymnázia a jet na západ směrem k areálu Koupaliště, od kterého vás cedule dovedou až k restauraci Dymník. Tady zaparkovat a po modré značce půlkilometr pěšky dojít k rozhledně.  Vlakem - nebližší vlaková zastávka je v Rumburku. Odtud dojděte do centra města ke zmíněnému gymnáziu, kde se napojíte na modře značenou turistickou trasu. Ta vás dovede až k rozhledně. Celková délka trasy je 3,5 kilometru.

Klasicistní zámek Dačice leží v stejnojmenném městě s přibližně 7950 obyvateli, okres Jindřichův Hradec, Jihočeský kraj. V Dačicích byly postaveny zámky hned dva – Starý a Nový. Historie zámku Dějiny šlechtických sídel v Dačicích jsou spojeny se šlechtickým rodem Krajířů z Krajku, z Korutan, jenž se stal majitelem Dačic v 16. století. Ti zde nechali nejdřív postavit Starý zámek, renesanční stavbu s cimbuřím, která byla dokončena v roce 1579. Předmětem našeho zájmu bude ovšem zámek Nový. Původně byl vystavěn také v renesančním slohu. Pro lepší pohodlí Oldřicha Krajíře ho postavil italský stavitel Francesco Garof de Bissone. K přestavbě dačického zámku přikročil až Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který v roce 1728 koupil panství a zámek nechal barokně přestavět a nově zařídit. Architekt Francesco Camelli navrhl úpravu zámecké věže, do které byly vsazeny hodiny, datované rokem 1713. K zámku byla přistavěna kuchyně, v interiérech prvního patra se dochovaly bohatě intarzované parkety. Dědictvím pak přešel zámek v roce 1809 na šlechtický rod Dalbergů. Karl Anton Maximilian z Dalbergu započal empírovou úpravu průčelí zámku, kterou byl pověřen vídeňský architekt Riedl. Dominantou průčelí se stal středový rizalit se dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem. Ve 30. letech 19. stol. byly v empírovém duchu upraveny architektem Karlem Schlepsem také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla a zejména schodiště, které je dokonalou ukázkou empírové architektury u nás. Při výměně oken na chodbách byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny a naproti nad průjezdem byla vybudována novobarokní kaple podle projektu vídeňského architekta Hanse Prutschera. Stejný architekt navrhl také interiér pozdně secesní knihovny. Po rodě Dalbergů se stal zámek nakrátko majetkem rodu Salm-Salm, v roce 1945 byly však Dačice zestátněny a zpřístupněny veřejnosti. Zámek je dnes ve správě Národního památkového úřadu. Podoba zámku Dnešní vzhled zámku učinila klasicistní přestavba z počátku 19. stol. Za jednoduchým průčelím je skryto čtvercové nádvoří s původními renesančními arkádami. Prostota vnějšího vzhledu budovy kontrastuje s bohatým vnitřním vybavením obou pater prohlídkové trasy. Přízemní reprezentační sály zahrnují portréty bývalých majitelů pánů z Dalbergu. Místnosti prvního patra jsou vybaveny vynikajícími ukázkami empírového zařízení v ucelenosti a míře velice ojedinělé. Jejich atmosféru dotváří rozsáhlá sbírka hodin, udržovaných v chodu. Hala se schodištěm patří k nejhodnotnějším ukázkám empírové vnitřní architektury ve střední Evropě. Dětský pokoj, malá jídelna, zrcadlový sál, napoleonský a francouzský salon jsou zařízeny nábytkem s typickými empírovými výzdobnými motivy šípy a kopími, zlacenými zvířecími hlavami a tlapami. Empírová je také menší ze dvou zámeckých knihoven, se stropem zdobeným iluzivní malbou s rodovými erby a empírovými knihovními skříněmi, kde nalezneme sedm tisíc svazků. Velká zámecká knihovna je již secesní. Je zde uloženo na 17 000 knih různých vědních oborů, beletrie a časopisů. Prohlídka zámku končí na horní arkádě, rovněž empírově upravené. Zámek tak návštěvníkům poskytuje možnost kulturního zážitku prohlídkou jeho interiérů, expozice a výstav Městského muzea, které sídlí v jižním křídle, nebo možnost odpočinku na nádvoří či procházky v zámeckém parku. Dnešní vzhled přírodně - krajinářského parku vznikl v roce 1818, kdy byl rozšířen a přetvořen do podoby anglického přírodního parku. Původní romantické gloriety a fontány dnes již neexistují. Původní koncepce parku je však zachována. Uprostřed parku stojí dosud kaplička. Od kapličky se otevírá pohled na dolní polovinu parku s rybníkem. Za letních večerů ožívá nádvoří také koncerty a divadelními představeními. Pokud se vydáte na výlet, můžete navštívit starobylý kostel sv. Jakuba v Jemnicích, malebné a starobylé městečko Slavonice. Ubytování naleznete přímo v Dačicích.