Pražský poledník (14°25'17" východní délky), usazen do dlažby Staroměstského náměstí, tvořil součást Mariánského sloupu. Ten byl vystavěn roku 1650 jako dík Panně Marii za odchod Švédů z Prahy. Sloup ozdobila sochařský výstava Jana Jiřího Bendla.  Sloup byl zničen roku 1918 rozzuřeným davem, který spojovali existenci sloupu s hasburskou nadvládou. V mosazné desce je stále vyryt nápis o smyslu Pražského poledníku: Meridianus quo olim tempus pragense dirigebatur (Poledník, podle něhož byl v minulosti řízen pražský čas). A to podle stínu Mariánského sloupu, který na poledník dopadal.

Štola č. 1 byla ražena v rámci rozsáhlých průzkumných prací bývalými Jáchymovskými doly v letech 1952 – 1953. Od roku 2005 je ve správou pověřil Krajského muzea Sokolov, kterému se v roce 2008 podařilo realizovat první část projektu rehabilitace areálu – zpřístupnění štoly, v druhé etapě by mělo dojít k vybudování náznakové expozice připomínající utrpení politických vězňů v pracovních táborech  v 50. letech 20. století. Ve štole jsou k vidění různé typy důlní výztuže, která slouží pro zabezpečení pracoviště v nezpevněné hornině nebo v kritických místech , dále je zde nainstalována kolejová důlní dráha o rozchodu 600 mm, s ukázkami důlní dopravy (důlní elektrický vrátek, výklopný vůz pro převoz vytěženého materiálu, osobní vůz pro přepravu pracovníků zvaný „Pullman“ pro 12 horníků a klanicový vůz pro přepravu delších předmětů).  Historické objekty zabezpečení štoly proti útěku politických vězňů jsou reprezentovány dvojicí ocelových uzavíracích mříží – katrů – v úvodní části štoly. Za katrem z kolejnic je pohled do opuštěné štoly, v pozadí původní výdřeva z 50. let. Stálá expozice Areál štoly č. 1, důlní technika památky na tzv. "Jáchymovské peklo" muklovské schody důlní kolejová doprava na rozchodu 600 mm.

Smíchovský přístav v roce 1903 a byl určen pro vory. Teprve později byl využíván pro říční přepravu. Přístav na rozloze 13,7 ha je cca 1 200 m dlouhý, až 120 m široký a hloubka vody dosahuje 2,1 m.Přístav slouží i jako kotviště sportovních lodí.

Historie hradu Hrad založil v první polovině 14. století patrně Jindřich z Lipé. V polovině 60. let přešel z rukou pánů z Lipé na pány z Pirkenštejna. Roku 1447 hrad vyhořel a o 16 let později roku 1463 ho vyženil Viktorin z Poděbrad. Ten ho spolu s Ratajemi prodal v roce 1487 pánům ze Švamberka. Následně se zde majitelé střídali. Za majitelů Malešických z Černožic byl horní ratajský hrad přestavěn na zámek a Pirkenštejn přestal být obýván. Při selském povstání roku 1627 byl těžce poškozen. V letech 1713-1724 upravil Oktavián Kinský pustý hrad na faru se zvonicí. Dispozice hradu Čelo hradu tvoří za šíjovým příkopem rovná hrada s kulisovou branou před volně stojícím bergriftem. Původní palác hradu se zaoblenými nárožími stojí v zádní části dispozice a byl přestavěn na faru. Uchoval si však své členění do tří místností v každé úrovni. Při bočních stranách stávala provizorní zástavba. Na opyši pod palácem probíhá další parkánová hradba se střílnami. Přímo vstup do hradu není běžně možný, okolí je však volně přístupné. V nedalekém okolí můžete navštívit také hrad Český Šternberk. Ubytování naleznete například v Ratajích nad Sázavou nebo v Českém Šternberku.