V českých zemích vzácné dvouhradí, nazývané Puchart nebo též Sudetský zámek, se nachází 3 km jihovýchodně od městečka Potštát. Odtud vede na volně přístupné dvouhradí turistické značení, přístup je též možný z kilometr vzdálené vesnice Boňkov. Historie hradů Přesná doba vzniku hradů není známa, poprvé jsou zmiňovány v predikátu Záviše z Potštátu roku 1318. Původní jméno dvouhradí totiž bylo pravděpodobně Potštát podle nedalekého městečka. Jméno Puchart se traduje až od 19. století. Hrady patřící jednomu majiteli a oddělené proto, že jejich spojení staveniště nedovolovalo, byly nepochybně vystavěny v souvislosti s kolonizací, která probíhala od Moravské brány směrem do centra Oderských vrchů. Zánik hradu s velkou pravděpodobností souvisí s násilným obsazením městečka Potštátu moravským markrabětem Prokopem v roce 1394. Dispozice hradů Oba hrady, vzdálené od sebe 110 metrů a oddělené úzkým skalním hřebenem, byly samostatnými jednotkami. Menší zadní hrad byl tvořen pouze obytnou věží o velikosti půdorysu 10 x 12 metrů, a silné štítové zdi před ní. Z obou objektů se zachovaly dobře viditelné střepy. Přední hrad byl rozlehlejší, přibližně obdélného půdorysu, a obsahoval v hradbě schované dva paláce na západní a jižní straně. Obranyschopnost předního hradu, z nějž se zachovaly nepatrné střepy zdiva, posiloval mohutný val a příkop. Tipy na výlet Podívat se můžete na železniční viadukt Jezernice, tunel bývalé Ferdinandovy dráhy, zříceninu hradu Helfštýn, zříceninu hradu Drahotuše, pozdně renesanční zvonici v Lipníku nad Bečvou, větrný mlýn Partutovice, nebo kaple sv. Josefa a kostel sv. Jakuba Většího také v Lipníku nad Bečvou. Ubytovat se můžete v Hranicích nebo v Lipníku nad Bečvou. M.K.

Název obce je doložen již písemnostmi ze 14. století. Kyje byly v majetku pražského biskupství, které zde také nechalo za vedení biskupa Jana II. postavit kostel sv. Bartoloměje. Ve 14. století zde také stála tvrz. Průmysl na území obce začal pronikat až ve 20. století. Součástí Kyjí byly i osady Aloisov a Hostavice. K Praze byly Kyje připojeny v roce 1968. Název obce byl odvozen od osobního jména Kyj, Kyjovy rodiny.

V této středočeské vesnici, ležící blízko Berouna, v atraktivním prostředí Českého krasu, najdeme bývalý klášter benediktinů u kostela sv. Jana Křtitele pod Skalou. Roku 1205 potvrdil Přemysl Otakar I., že kaple sv. Jana Křtitele v jeskyni, patří benediktinům z kláštera na Ostrově u Davle. Těm ji daroval Břetislav I. S počátky kaple souvisí několik legend, v nichž vystupuje sv. Ivan, poustevník chorvatského původu, který žil v době prvních Přemyslovců. Kdy u kaple vzniklo proboštství ostrovského kláštera není přesně známo. Proboštství ve Sv. Janu bylo stejně jako domovský klášter na Ostrově zničeno během husitských válek. Ze škod se ovšem vzpamatovalo dříve a dočasně se sem uchýlili benediktini z ostrovského kláštera. Ti se odtud snažili marně celé století o obnovu svého mateřského kláštera. Roku 1517 se tak natrvalo přemístili do Sv. Jana pod Skalou. Klášteru se ovšem moc nedařilo a finančně strádal. Vše se změnilo roku 1583 za opata Víta Hifftla, kdy byly objeveny ostatky sv. Ivana ve starém kostele. Díky tomu neobyčejně stoupla proslulost celého místa a začaly se konat velké poutě k hrobu sv. Ivana. Dobu vzestupu na několik let přerušila třicetiletá válka, během níž byl klášter vydrancován Švédy a mniši se uchýlili do Plzně. Po skončení války se začal stavět nový konvent a také byl vybudován nový kostel sv. Jana Křtitele a sv. Ivana Poustevníka, v němž byly uloženy světcovy ostatky. Přestavba areálu byla dokončena významným architektem té doby K.I. Dientzehoferem, který postavil kolem roku 1730 novou prelaturu. Mniši se z nových prostor ovšem dlouho netěšili. I klášter ve Sv. Janu neušel zrušení během osvícenských reforem Josefa II. a byl roku 1785 uzavřen. Jeho další využití bylo nejprve hospodářské, kdy zde byla zřízena továrna na výrobu textilu a na počátku 20. století byl klášter přeměněn na lázně. Po krátké epizodě, kdy byl objekt prodán kongregaci bratří křesťanských škol, kteří zde založili učitelský ústav, byl areál od roku 1950 využíván ministerstvem vnitra. Po revoluci v roce 1989 byl klášter v restituci vrácen a byla zde zřízena Vyšší odborná škola pedagogická. Neobvyklý klášterní komplex, jehož některé části jsou vyhloubeny do skály, má čtyřkřídlý konvent. Kostel, který si zachoval svoji barokní podobu je jednolodní podélná stavba. Na jeho jižní straně je vchod do jeskynního kostela P. Marie. Na místě legendárního setkání sv. Ivana se sv. Janem Křtitelem byla postavena kaple sv. Kříže. Návštěvníci si také mohou prohlédnout travertinovou jeskyni sv. Ivana s jeho lůžkem, na kterém jsou stopy poustevníkovy krve a původní místo jeho hrobu. Zdejší travertinová jeskyně je největší svého druhu ve střední Evropě. Ve studánce sv. Ivana, kde je voda léčivých účinků, jež obsahuje vápenato-hořečnaté soli, nezamrzá ani při velkých mrazech.

V obci Křinec, u zdejšího volně přístupného zámeckého parku, stojí původně barokní zámek, který nechal postavit v letech 1649 - 1659 Pavel z Morzina, první hrabě tohoto rodu. Stavitelem objektu byl Carlo Lurago. Později byl zámek spolu s parkem zmodernizován a přestavěn bankéřem Bethmannem, který nechal k budově také dostavět další boční křídla. Za zámkem se rozkládá hospodářský areál, který zde stával už za doby před třicetiletou válkou. V hospodářské části objektu sídlí dnes akciová společnost zabývající se zemědělstvím. Zámecký objekt však není veřejnosti zcela volně přístupný, slouží jako depozitář Národního Muzea. Novinkou však je, že Křinecký zámek je od 19. července 2009 částečně zpřístupněn veřejnosti, kdy každý pátek, sobotu a neděli do 4. října je zde možné vidět zajímavou výstavu secesních cyklistických plakátů. Nedaleko od Křince najdete také židovský hřbitov. Ubytovat se můžete v Rožďalovicích, kde také naleznete barokní zámek. Za návštěvu stojí i samotné město Rožďalovice.