Štítkovský jez vznikl již ve středověku. V současnosti je jedním ze zařízení Smíchovského zdymadla. Leží mezi Janáčkovým nábřežím a Slovanským ostrovem.. Původní jez byl dlouhý 350 m a vedl napříč řekou. Na počátku 20. století byla jeho poloha změněna. Ve stření části je kolmý na směr proudu, ale oba kraje jsou zalomeny po proudu řeky. Jez má pevnou konstrukci, je 280,36 m dlouhý, plocha jeho zdrže je 83 ha a její objem činí 2 281 700 m3. Uprostřed jezu je 12 m široká propusť pro vory, při pravém okraji pak plavební komora Mánes. Název jezu je odvozen od jména J. Štítky, který již v roce 1420 mlýny při pravém břehu Vltavy. V těsné blízkosti byl kdysi, dnes již zaniklý, jez nazývaný Petržílkovský.

Historie tvrze Ves Pomezná se připomíná v roce 1225. Pravděpodobně někdy ve 13. století tu byl postaven hrad, střežící cestu ze západu do Čech. První dochovaná zmínka o něm je až z roku 1309. V roce 1348 koupil hrad Rüdinger ze Sparnecku, který se stal v roce 1349 lesníkem Koruny české. V roce 1417 byla Pomezná napadena vojsky norimberského purkrabího. Za dalších majitelů Paulsdorferů byl v roce 1462 zničen českým a chebským vojskem. Zůstala jen čtverhranná věž, která se stala základem tvrze, postavené během 16. století. Ta pak střídala své majitele a roku 1629 byla přestavěna na mlýn. Při budování ochranného pásma hranic po roce 1950 byla stavba až na věžovitý objekt čtvrcového půdorysu odstraněna. Věž bývalé tvrze s valeně klenutým prostorem se dochovala dodnes. Tipy na výlet Nedaleko odsud se můžete podívat na sopku Komorní hůrka, hrad Hazlov, hrad Ostroh nebo na Goethovu skalku. Za návštěvu stojí i hrad Libá nebo hrad Vildštejn.  Ubytovat se můžete ve Františkových Lázních.

Na východním okraji města se tyčí vrch zvaný Svatý kopeček a na něm kaple sv. Šebestiána se zvonicí a Božím hrobem. Kaple byla založena kardinálem Františkem z Dietrichsteina a vystavěna v letech 1623-1630. Svoji dispozicí měla odpovídat velechrámu sv. Petra v Římě. Roku 1663 však kaple vyhořela a obnovena v letech 1672-1679 ve větším rozměru na půdorysu řeckého kříže. Roku 1714 byla přistavěna ještě barokní sakristie a kaple má takovou podobu dodnes. V roce 1786 byla stavba odsvěcena a začátkem 18. století sloužila jako vojenské skladiště. Poté co byla na Svatém kopečku zřízena pastva pro ovce sloužila i jako úkryt pro ně při nepříznivém počasí. Stavba dále chátrala a při bouřce v roce 1846 přišla dokonce o střechu. Až v druhé polovině 19. století začalo svítat na lepší časy, zakončené 8.9.1865 novým vysvěcením. Dalším zdaleka viditelným objektem je v blízkosti kaple stojící zvonice. Byla vystavěna také v době dokončení původní kaple, tedy kolem roku 1631. Několikrát byla poškozena požárem, ale vždy obnovena. Po druhé světové válce se až do roku 1989 stala také stanovištěm hlídek pohraniční stráže. Ve zvonici je umístěn jeden zvon z roku 1768 o váze 4360 kg, průměru 185 cm a výšky 165 cm. K jeho rozhoupání jsou potřeba čtyři zvoníci. O kousek dál po turistické značené cestě dojdeme k další stavbě na Svatém kopečku patřící do komplexu církevních staveb a to Božího hrobu. Stavba polygonálního charakteru rozdělená na dvě části  byla vystavěna stejně jako kaple a zvonice kolem roku 1630. Pískovcové schody vedoucí k ní pocházejí z rekonstrukce v roce 1908. Stavba samotná prošla nedávno rekonstrukcí (2010). Její interiér není sice přístupný, ale je možno náhlednout přes mříž. Na vrchol Svatého kopečku vede turisticky značená cesta a při ní se nachází netradiční kapličky křížové cesty. Jejich vznik byl ve dvou etapách, ta první proběhla při výstavbě církevních staveb na vrcholu kolem roku 1630, zbylých šest „skalních“ kapliček a jedné kapličky pod vrcholem vzniklo v letech 1750-1776. Na konci druhé světové války byla křížová cesta značně poškozena. Po skončení války byly zahájeny práce na obnově. Jelikož se křížová cesta nachází v místě kde působí velmi nepříznivě klimatické podmínky, je potřeba neustále kapličky obnovovat. Poslední celková rekonstrukce proběhla v letech 1990-1997, přesto si objekty vyžadují znovu rekonstrukci, která probíhá v současné době (2012).

Arbesovo náměstí se nachází v místě, kde už v době románské stával kostel sv. Filipa a Jakuba, který byl odstraněn v roce 1892. Současný název náměstí nese na počest českého literáta Jakuba Arbese, jehož socha je zde také umístěna. V letech 1860 – 1895 se nazývalo Jakubské náměstí. V současnosti je značná část náměstí upravena jako městský park. Zde na Arbesově náměstí bývalo původně jakési centrum Smíchova. Vypráví se, že lidé žijící na levém břehu Vltavy mezi Petřínem a Zlíchovem byli stále veselí, a proto se těmto místům začalo říkat Smíchov. Podle jiné pověsti se tu smál hlasitě Horymír, když se Šemíkem přeskočil vyšehradské hradby a přeplaval řeku. Upřímně řečeno obě tyto pověsti jsou k smíchu, protože název nevznikl od slova „smích“, ale „smíchání“ obyvatel několika osad, které tu kdysi dávno byly. Arbesův rodinný dům už dnes neexistuje. Celý Smíchov se od té doby změnil a stále mění. Když se Jakub Arbes narodil byla to vesnice s několika továrnami, zelinářskými zahradami, bělidly na kartouny a asi dvěma stovkami domků, krytých vesměs šindelem nebo došky. Tu a tam byl nějaký dům jednopatrový, dvě nebo tři budovy dvoupatrové. Tam kde dnes stojí socha Arbese, stával kdysi malý románský kostelík sv. Filipa a Jakuba.