Hanavský pavilón, novobarokní stavba z litina, byl vyroben u příležitosti Jubilejní výstavy v roce 1891. Byl nainstalován na Výstavišti a po zrušení výstavy přemístěn na současné místo v letenských sadech. Hanavským je nazýván proto, že byl vyroben v Komárovských slévárnách, které patřily knížeti Vilému Hanavskému.

Rozhlednu s restaurací v podobě hrádku postavil Horský spolek v roce 1877. Její autor architekt Gustav Jirsch zde uplatnil směs prvků a stavebních slohů: čtyřhrannou a vedle ní kulatou věž, kamenné přípory, lomený oblouk, arkýře, krakorce, renesanční portál, balustráy a další. Byly zde spolkové místnosti, ubytovna pro studenty a stylová restaurace. Z té vyšší, třicetimetrové věže pak byla vyhlídka. Z finančních důvodů přešla rozhledna v roce 1899 do majetku města Teplice. Až do druhé světové války fungovala restaurace a rozhledna vcelku úspěšně a byla hojně navštěvována nejen místními občany, ale především lázeňskými hosty. Po druhé světové válce však začala pomalu chátrat, byl zde výtvarný ateliér a amatérská radiostanice. V roce 1991 se dostává do soukromých rukou. Nový majitel zamýšlel vybudovat zde luxusní vyhlídkovou restauraci, přesto objekt dál chátrá. V roce 2003 ji kupuje skoro již jako ruinu akciová společnost Viamont. Ta tento objekt a okolí rekonstruje na školící středisko za celkovou částku 50 milionu korun. Rekonstrukce za 10 milionu korun se na přelomu roku 2007/2008 dočkává i vyhlídková věž. Rozhledna zatím nemá klasickou otevírací dobu, přesto však lze se na ni dostat v pracovní dny přes recepci.

Dům čp. 17 na Masarykově náměstí byl postaven v 16. století nákladem Janem Broumem z Chomutovic a posléze pak ještě Janem Kržem z Plotišť. Na konci 20. let 20. století byla obnovena jeho sgrafitová fasáda. V domě v minulosti sídlil i královský purkrabí. V průjezdu domu jsou vidět erby obou stavebníků a jejich manželek. Nachází se zde galerie a expozice muzea strašidel.

Židovský hřbitov se nachází přibližně 500 m severovýchodně od Podbřezí, při turistické značce asi 300 m východně od zámku Skalka. Založen byl na přelomu 17. a 18. století. Na ploše 691 m2 se nachází zhruba 84 náhrobních kamenů z let 1725-1906. Je ohrazen poměrně nízkou zídkou z lomového kamene a je volně přístupný. O hřbitově je zmínka v románu „Temno“ od Aloise Jiráska. V obci je dochovaná synagoga (čp. 56) postavená snad v roce 1812, bohoslužby se v ní konaly až do roku 1888. Od 20 let později byla prodána a přestavěna na chudobinec, po roce 1923 na byty. Od roku 1982 se její charakter změnil na rekreační bydlení na přelomu 20. a 21. století byla necitlivě upraveny, kdy byly odstraněny i poslední původní architektonické zbytky.