Poutní místo Rokole se nachází 6 km východně od Nového Města nad Metují. Poutní místo vzniklo podle legendy o zbloudilém děvčátku ve zdejších lesích, které se v pomoc obrátilo k Panně Marii. Ta se jí zjevila a vyvedla ven. Na místě jejího zjevení pak vytrskl pramen vody, jenž podle jiné legendy zase uzdravil slepého lesníkova synka. Zbožní lidé u zdejšího pramene pověsili mariánský obrázek, později zde byla postavena dřevěná kaple, která byla v roce 1859 nahrazena zděnou. V roce 1860 byl do ní zavěšen obraz Panny Marie s Ježíškem namalovaný hradeckým malířem Josefem Božetěchem Klemensem, známý také jako Panna Marie Rokolská. Na protějším vrchu byla v roce 1874 zřízena křížová cesta zakončená Božím hrobem. Kamenné sloupky byly opatřeny reliéfy z litiny natřené na bílo se zlatými svatozářemi. V roce 1930 nechal na svém zdejším pozemku továrník Přibyl nový pseudogotický kostel, který však pro různé průtahy a druhou světovou válku byl vysvěcen až 19.8.1945. V roce 1988 prošel velkou opravou a roku 1993 k němu byla přistavěna zákristie. Dnes zde na malebném místě najdeme jak kapli u studánky, tak kostel, vedle něj pak stojí dřevěná „loreta“. Ta však nemá s Nazaretským domkem P.Marie nic společného, jde o dřevěný ochoz zepředu otevřený v němž jsou rozvěšeny obrazy Sedmi bolestí Panny Marie. Přes silnici na vršku se pak stále nachází křížová cesta, bohužel již bez Božího hrobu.

Autobusová zastávka Druhanická v ulici Staroújezdská slouží pro dopravu ve směru Újezd nad Lesy, Koloděje, Klánovice, Běchovice, Dolní Počernice, Horní Počernice, Černý Most.Pojmenování je odvozeno od názvu od přilehlé ulice Druhanická.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Protivínský židovský hřbitov najdeme na východním okraji města, nedaleko komunálního hřbitova, při silnici do osady Bečelov. Hřbitov založený roku 1878 byl v roce 1939 zdevastován a většina náhrobků odvezena. Dnes již spíše zatravněná plocha hřbitova (719 m2) obsahuje jen pár náhrobků. Ohradní zeď z lomového kamene je místy narušená. Vstup je volný přes bývalou márnici ze které zbyly jen základy zdí (9/2012).

Hloubětín je poprvé zmiňován v roce 1207, kdy náležel řádu německých křižovníků. Od roku 1335 patřil křižovníkům s červenou hvězdou a, i když byl v dobách husitských a v letech 1618-20 na čas křižovníkům zabaven, byl jim opět navrácen. V roce 1900 byl Hloubětín (Hloupětín) s 1875 obyvateli, se zámkem, výrobou umělých hnojiv, laku a fermeže, a s pískovnami vsí karlínského okresu. V r.1922, kdy byl připojen k Praze jako součást Prahy IX, měl cca 3300 obyvatel. V r.1949 bylo k.ú. Hloubětín začleněno do správního obvodu Praha 9 (s Prosekem, Hrdlořezy, Vysočany a s částí Libně). V roce 1960 zůstal Hloubětín v obvodu Praha 9 a v roce 1990 se stal součástí městské části Praha 9. V roce 1994 se část k.ú. Hloubětín stala součástí nové městské části Praha 14.