Vyšehrad svou polohou tvořil výhodné vojenské opevnění. Východní strana a další místa jsou chráněny příkrými skalnatými srázy. Obranyschopnost mu pak dodávalo hradební opevnění. Současné pochází z počátku druhé poloviny 17. století. Bylo vybudováno staviteli F. Galduzzim, F. Pieronim, S. Bossim a C. Luragem podle projektu I. Contiho. Hradby jsou členěny do šesti nárožních bastionů. Vstup do opevnění byl umožněn třemi branami. Dnes část opevnění slouží jako vyhlídkové terasy na Prahu.

Území bylo státní přírodní rezervací vyhlášeno v roce 1978. Má rozlohu 106 ha a rozkládá se na území katastrů Hlubočepy a Jinonice. Prokopské údolí patří mezi nejcennější přírodní území v Praze. I přes četné negativní zásahy člověka do tohoto prostoru se zde dochovala celá řada přirozených přírodních prvků. Mezi nejcennější patří profily prvohorními devonskými horninami, především vápenci, které jsou nalezištěm četných zkamenělin. Flóra je zde zastoupena skalkami a skalní stepí na diabasech a vápencích, dubohabrovými lesy, teplomilnými doubravami a suťovými lesy. Na stepích se vyskytuje česnek tuhy, česnek horský, lomikámen, rozrazil, tařice horská, šalvěj hajní, pěchava vápnomilná, hvězdnice chlumní, jetel alpský, meruzalka alpská, dymnivka dutá, sasanka hajní a další druhy rostlin. Fauna je zde mimo jiné zastoupena četnými druhy hmyzu, plazů, drobných hlodavců. Prokopské údolí je jedním z nejnavštěvovanějších přírodních míst Prahy.Chráněná krajiná oblast Český kras zasahuje svým severním cípem až na jz. území Prahy. Nejvýraznějším krasovým územím je tu Prokopské udolí, protékané Hlubočepským potokem. Najdeme tu typické krasové jevy, jako jeskyně a dutiny a také náznaky škrapových polí, místy vystupují strmé vápencové skály. Přestože bylo údolí v minulosti vážně narušeno těžbou v lomech, pálením vápna, výstavbou menších průmyslových závodů, silnice, železnice, zachovalo si své cenné přírodní hodnoty. Roste tu přes 400 druhů rostlin, z toho 26 chráněných, vyskytuje se tu řada bezobratlých živočichů hlavně měkkýšů a hmyzu. Jako na jediném místě v Praze tady roste suťový les, najdeme zde i dubohabrový les, teplomilnou doubravu, suché louky a pastviny. Výchozy silurských a devonských vrstev – vápenců, břidlic, vyvřelých diabasů. Skály představují unikátní geologický profil od svrchního ordoviku po střední devon; lze tady studovat vrstvu po vrstvě. Pozoruhodnou lokalitou jsou Hemrovy skály, vytvořené činností podmořské sopky před 430 mil. lety. Měla délku asi 5,5 km, šířku kolem 2 km, výška nade dnem moře se odhaduje na 200-300 m. Nejnavštěvovanějším místem údolí je romantické jezírko sevřené strmými vápencovými stěnami. Vzniklo po odstřelu skály v roce 1905 výronem spodní vody. Má plochu 25 arů, je dlouhé 107 m a široké 26 m, hloubka se pohybuje kolem 10 m. Ve strmé stěně nad bývalým klukovickým koupalištěm jsou dobře viditelné otvory Klukovických (Korálových) jeskyní, jejichž celková délka je 68 m; nejdelší z nich měří 19,5 m. U osady Daleje bývala Prokopská skála se známou Prokopskou jeskyní, dlouhou 120 m. Našli se v ní pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta, medvěda, nosorožce, hyeny, lva, soba, kozorožce, zubra a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil jako poustevník sv. Prokop, který tu přemohl skupinu čertů, rušících jej při čtení bible. Dnes už bohužel neexistuje, v 19. století tu byl otevřen Prokopský lom, který v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech 1883-87 i jeskyni samotnou. Nestojí už ani kostelík sv. Prokopa, vybudovaný na vrcholku skály ve 2. pol. 18. století.

Muzeum je umístěno v reprezentačních prostorách bělského raně barokního zámku, kde jsou dochovány unikátní dřevěné kolorované stropy z přelomu 16. a 17. století. Stálá expozice mapuje kulturně historický vývoj regionu Podbezdězí. Muzeum pravidelně připravuje tématické a výtvarné výstavy, besedy, konzerty a řadu dalších kulturně společenských akcí. Stálá expozice Historie Podbezdězí.

 Muzejní expozice v rodišti Jana Žižky z Trocnova. Celým areálem lze projít po značeném okruhu. Začneme u budovy Památníků Jana Žižky z Trocnova, v němž jsou uloženy nálezy z obou trocnovských dvorců. Památník byl sestaven z původního poplužního dvora borovanského kláštera, který byl postaven v letech 1678 - 1679 zřejmě ze zbytků zdiva trocnovských dvorců. Od Památníku vede značená cesta po hrázi rybníků Horního a Dolního k lesu, kde se nacházejí zbytky dvorce Žižkova strýce Mikše a 9 m hluboká studna patřící k dvorci. Odtud se po hrázi Grandlového rybníka přijde po cestě k místu údajného Žižkova narození, kde se nachází balvan s nápisem vztyčený v roce 1908. Dále návštěvník projde kolem monumentálního pomníku husitského hejtmana (díla prof. Josefa Malejovského z let 1958 - 1969) až ke zbytkům Žižkova dvorce. Zde, vpravo od vyznačených základů stála stodola a vlevo, přes cestu směrem k budově sousedního dvora, byly stáje. Vpředu je odkryta část původního nádvoří.  Před dvorcem za cestou, v místě nynější louky, býval rybník. V provozu denně mimo pondělí od 1. 5. Do 30. 9. v době od 9,00 do 17,00 hodin. Průvodce je k dispozici, občerstvení "U Žižkova dvorce". Stálá expozice Novodobé plastiky s husitskou tématikou, fotokopie  a repliky historických dokumentů. Archeologické nálezy, repliky historických zbraní, trojrozměrný model bitvy  u Sudoměře a vozové hradby. V areálu se nacházejí  základy Žižkova a Mikšova dvorce, místo narození Jana Žižky, Mohyla Jana Žižky.