Karlovické jezírko označované také jako „mořské oko“ se nachází na turisticky značené cestě, asi 1,5 km východně od obce Karlovice. Jezírko nevzniklo přírodní cestou, nýbrž jde o zatopený břidlicový lom z konce 19. století. Zdejší břidlice byla velmi kvalitní a vyvážela se po celé Moravě, do Pruska i Haliče. Z lomu se musela dovážet až na karlovické nádraží, což zejména v zimě byl docela problém. Konec těžby byl ukončen, když dělníci narazili na mocný pramen, jenž lom zatopil tísici kubíky vody. Podle místní legendy má být prý na dně utopen německý tank, což se nezakládá na pravdě. V hloubce zhruba 16 m se nachází pouze kmeny stromů a vrak osobního automobilu Škoda. Karlovické jezírko je bez problémů přístupné, ke koupání není určeno.

Barokně-klasicistní zámek leží v samém středu města Děčín nad soutokem řek Labe a Ploučnice. Zámek patří mezi největší a historicky nejvýznamnější objekty svého druhu v Čechách. Historie zámku Historie Děčínského zámku sahá až do 10. stol., kdy zde stálo dřevěné opevnění, které sloužilo jako stěžejní bod správy děčínské provincie. V roce 1128 zde věznil kníže Soběslav I. Přemyslovce Břetislava. Hrad zůstal královským majetkem až do počátku 14. stol., kdy jej Václav III. předal do dědičného držení Vertemberkům. Sídlo prošlo v minulosti mnoha stavebními úpravami, za nejdůležitějšími stojí hraběcí rod Thun-Hohenstein. Tento rod realizoval v letech 1628 - 1932 dvě důležité přestavby děčínského panství, vedoucí až k jeho současné podobě. V průběhu  19. stol. se stal zámek významným střediskem kulturního i politického života. Rod Thunů byl spřízněn s následníkem rakousko-uherského trůnu s Františekem Ferdinandem d´Este. Po sarajevském atentátu a jeho smrti byly jeho děti vychovávány právě na Děčínském zámku. Rod Thunů intenzivně udržoval kontakty s předními umělci, mezi nejznámější, kteří navštívili zdejší zámek, byl Fryderik Chopin. V roce 1932 však rod prodal zámek Československému státu, který zde vytvořil kasárna. V následujících letech se zde vystřídala československá, německá a v letech 1968 - 1991 také sovětská armáda. V roce 1991 přešel Děčínský zámek do majetku města Děčína a je nepřehlédnutelnou dominantou tohoto příhraničního sídla.  Podoba zámku Interiér zámku představuje ve východním křídle několik zrekonstruovaných místností, kde jsou instalovány výstavy umělců z Děčína a okolí. Zdejší zajímavostí je tzv. Dlouhá jízda, přístupová cesta do děčínského zámku dlouhá 292m, kde je po obou stranách lemována zdmi, které se směrem vzhůru snižují, opticky tak prodlužují komunikaci. Návštěvníka upoutá nádherné klenutí stropu v Kapli sv. Jiří z konce 18. stol. Dnes kaple slouží jako koncertní a přednáškový sál i oddací místnost. Zámecká konírna je patrně umělecky nejhodnotnější místností Děčínského zámku. Nechal jí zřídit Maxmilián Thun-Hohenstein, stálo zde 23 koní a v čele se nacházela fontána taky ve tvaru koně. Růžová zahrada Zdejší Růžová zahrada patří k nejcennějším uměleckým památkám ve městě. Název nosí pro zde založené rosarium, zahradě vévodí gloriet nesoucí soubor mytologických soch. Sala terrena na horní části Růžové zahrady, zdi a strop jsou vyzdobeny původními nástěnnými malbami z roku 1678, jejich námětem je příběh z řecké mytologie. Gloriet je vznosná dvoupatrová vyhlídková stavba se sochami dvou zápasníků a balustrádu zdobí sedm ženských skulptur. Mimo hlavní prohlídku je možné shlédnout expozici Oblastního muzea, barokní obrazy, veduty Děčínska, zámecká zbrojnice zahrnuje kolekci historických zbraní, je zdobena původními freskami a dřevěným stropem. Služby na zámku Děčínský zámek nám nabízí kromě zajímavé prohlídky také vynikající služby. Po náročném dni si může návštěvník odpočinout ve zdejší kavárně. Na zámku je také možnost pronájmu prostor, mnoha salónků i Růžové zahrady, a to zejména ke svatebním obřadům. Tipy na výlet V Děčíně můžete navštívit rozhlednu Pastýřská stěna, rozhlednu na Sokolím Vrchu, jednu z našich nejmenších zoo, rozhlednu Velký Chlum nebo synagogu. Ubytování si jistě vyberete přímo v Děčíně. 

Obřadní síň s márnicí při Starém židovském hřbitově byla postavena v pseudorománském slohu v letech 1911 - 1912. Projekt vypracoval architekt J. Gerstl. V rámci Židovského muzea se tato Obřadní síň pražského Pohřebního bratrstva - Chevra kadiša (založeného v roce 1564), stala výstavním prostorem.Stálá expozice:Židovské tradice a zvyky II. (běh života: nemoc - smrt).

První dochovaná písemná zmínka o Holešovicích pochází z roku 1261. Z doby, kdy český král Přemysl Otakar II. pořádal na Letné oslavy u příležitosti své korunovace. K Praze byly připojeny 1.7.1884. Původní název Holýšovice je odvozen od významu slova holýš, označující člověka lysého nebo také přeneseně chudého. V roce 1823 zde byla vybudována kartounka, první továrna. Značný význam pro další rozvoj Holešovic mělo jejich dopravní propojení. V roce 1850 byl otevřen Negrelliho viadukt, který přivedl železnici od Karlína. Po té byla na místě dnešního Štefanikova mostu vybudována železná lávka, v letech 1892 – 1895 byl vybudován Holešovický přístav. Holešovice se postupně staly významnou průmyslovou a dopravní částí Prahy. Byla zde vagónka, strojírny, válcovna, mostárna, plynárna. V osmdesátých letech 19. století zde bylo v provozu více než třicet továren. Velice známá jsou Holešovická jatka, která dnes slouží jako tržiště a Holešovický pivovar. Ve 20. století se tady rozvíjel i elektrotechnický průmysl. Došlo rovněž k modernizaci dopravního systému. Po roce 1989 řada podniků zkrachovala nebo z jiných důvodů ukončila svou výrobu. Přesto se sem postupně vrací činorodý život v podobě mediálních společností a dalších firem. Dochází k rekonstrukci staré zástavby a vyrůstají zde i nová administrativní centra. Dominantou Holešovic, zejména při pohledu z mostu, býval vysoký tovární komín s velkou rybou nahoře. Říkalo se jí „nejuzenější uzenáč“. Tam, kde končil most, zářil na jedné budově nápis OSRAM a hned vedle, přes ulici, dodnes stojí průmyslová budova, která mívala ve štítě nápis „V.Kutina“. „Osramka“, později Tesla, vyráběla žárovky, sousední „rybí průmysl“ založil v roce 1896 syn hajného a polesného ze vsi Břehy u Přelouče Václav Kutina. Narodil se v roce 1872 a na konci 19. století začal s manželkou Marií v Karlíně v Pobřežní ulici udit sledě. A to byl počátek pozdější slavné pražské firmy „V.Kutina – rybí průmysl“ V roce 1925 si tady Kutina postavil novou fabriku, po jeho smrti pokračoval ve vedení firmy Kutina junior s maminkou. V únoru 1948 byla na Kutinův podnik uvalena národní správa a brzy na to byl znárodněn. Mnoho let poté se v něm pod názvem Rybena vyráběly rybí konzervy, uzenáče, zavináče a další rybí pochoutky. Vše na základě osvědčených receptur Václava a Marie Kutinových.